Neštěstěna se štěstěnou

Víte, celý můj život, ač byl zatím krátký, jsem prožívala různé chvíle. Mnozí členové mé rodiny si sáhli až na dno svých sil a já jsem minulým rokem touto dobou zažívala totéž. Sáhla jsem si hluboko do propasti větší, než je sama Macocha. Ono se přece říkává, že všechno zlé je pro něco dobré, ale tenkrát mi nepřipadalo dobré vůbec nic, tenkrát mi bylo spíš smutno, úzko a připadala jsem si hloupě a protože dnešním dnem se vše přehouplo k opaku a vše začlo být krásné, musím Vám tedy napsat, jak to tenkrát bylo. Již jednou jsem se v minulé soutěži zmiňovala o štěstí v neštěstí, ale teď? Teď to platí dvojnásob.

Minulý rok touto dobou jsem se dověděla, že budu dělat reparát z matematiky. Pro mě věc naprosto nepředstavitelná, ale říkala jsem si, že to zvládnu, protože na to mám dva měsíce. Vezmu tuhle historku zkráceně, protože už je neustále dokola omílaná a někoho by to nemuselo bavit ani číst. Reparát se nepovedl a já jsem dostala možnost zopakovat si druhý ročník. Nevím, zda to bylo souhrou okolností, zda jsem jen dělala hlouposti, já mám tímto ale své svědomí čisté, protože celé minulé prázdniny jsem se učila. Na reparát jsem pak šla jako poslední. Nejenže to byly nervy, protože jsem měla završit matematické reparáty, ale ještě ke všemu předemnou dělala reparát jedna ,,hysterka", které když bylo oznámeno, že nepostupuje do dalšího ročníku, ztropila nehoráznou scénu a prováděla opravdu psí kusy, které bych nerada zveřejňovala. Prostě to nebylo příjemné jít po této dívce dělat opravnou zkoušku z matematiky.

Teď to již mohu napsat. Hodně věcí v životě je ,,o lidech!" O tom jak se lidé chovají, jak se dokáží domluvit a hlavně o tom mezi jakými lidmi se pohybujete. První dny v nové třídě jsem si připadala jako vetřelec. Nyní bych neměnila, což už jste tu četli také asi milionkrát, vy kteří pročítáte mé články. Je to o tom, kdo se kolem vás ochomítá. Když jsou to lidé, kterým můžete důvěřovat, kteří vás podrží, svět je hned veselejší. Tenkrát jsem prostě nějak nezvládala dění kolem sebe, ale přiznávám, že k tomu taky přispělo mé někdejší lajdáctví.

Na konci ,,prvního" druhého ročníku jsem měla na vysvědčení hodně čtyřek a jednu pětku. Hodně čtyřek pro představu znamená skoro ze všeho, co se dalo. Je to ostuda vím to. Jsem tady znovu. Je konec roku a dnešním den se ten konec roku přehoupl v něco dokonalého,v něco krásného. Všechno špatné, bylo opravdu pro něco dobré. Převezmu si vítězný pohár, protože budu mít nejspíš na vysvědčení čtyři trojky a samé dvojky. No není to nádhera? Ze sedmi čtyřek a pětky vykouzlit tohle? Bylo to pro mě překvapení, bylo to překvapení pro mnohé z nás, protože se tak nějak počítalo se dvěmi čtyřkami a ono ehjle, nejsou tu. Víte, když si sáhnete na dno, když si tím projdete, pochopíte, co vám tím chci říct. Zveřejním to, co si myslím.

Odzačátku mi bylo namlouváno, že na gymnáziu nemám co dělat, že tam nepatřím a že nejsem tolik ,,chytrá", abych tu mohla zůstat. A teď? Je to zvláštní, ale mám na to. Mnozí si řeknou něco jako, to se jí snadno řekne, když si zopakovala ročník, dělala totiž všechno podruhé. Ale já vám odpovím takto: ,,Měla jsem špatné známky proto, že jsem nic nedělala, což znamená, že jsem musela dohánět, co se dalo a začít většinu věcí odzačátku. Nemluvě o fyzice, což možná mnozí pochopí, dostala jsem totiž tu paní v bílém plášti, která je sice férová, ale také pěkně přísná. Snad s jiným přístupem některých osob by to bylo tenkrát snazší, ale tohle jsem zvládla já sama a to už mi nikdo nevezme!" Nebylo to tenkrát fér! Ale zasloužila jsem trochu dostat přes prsty! A upřímně? To propadnutí byla nejlepší věc, která se mi mohla stát a já jsem za ní životu vděčná, protože jsem poznala skvělé lidi, našla jsem si nové přátelé, kteří za to stojí a vyměnila je za ty falešné a jsem teď moc šťastná. Za celý rok a za dnešek. A víte co? Smekám před sebou klobouk, jsem na sebe totiž myslím právem hrdá!

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%