Když jsem byla malá, mou nejoblíbenější knihou byla ta o štěňátku. Myslím, že její přesný název byl: ,,O zvědavém štěňátku.“
Zavzpomínala jsem si, jak mi ji maminka předčítala když jsem byla malá a jak jsem ve svých dvou letech uměla celý příběh převyprávět. Není to tak dávno a přece se mi to zdá jako by to byla historie. Napadlo mě, co si asi pomyslím za 40 let až knihu zase objevím? Rozhodně tyhle skvosty budu opatrovat jako oko v hlavě. Není to tak dávno, asi týden, kdy jsem přečetla knihu od Arnošta Lustiga, která se jmenuje Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Původně se mi do toho nechtělo, byla totiž zadána jako povinná četba a já nerada čtu něco povinně. I přesto jsem se do toho dala a přečetla jsem ji za jediný víkend. Uchvátila mě. Tak mě napadá, že tento skvost v mé knihovně chybí. A spousta dalších perfektních literárních děl. Sakra! A vůbec, proč remcám? Mám dokonalou knihovnu! Během chvilky se mi podařilo ji přerovnat k mé spokojenosti a dalších pár minut jsem přemýšlela, že pro mě vlastně tyto knihy strašně moc znamenají. Některé jsou ještě po mé prababičce, možná že i starší. Nikdy jsem nepřemýšlela o jejich hodnotě, ale teď už to vím. Každá z nich ukrývá nějaké osudy i nerozluštitelná tajemství. Není to krása?
Květa Cinglová, Slaný
04. 04. 2010, 15:20
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01