Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 21. listopadu 2024 Přesný čas: 00:00:00

PŘIHLÁSIT SE

Diskuse

Aktuálně

Redakční zprávy

Společenský servis

Kulturní servis

Zábava

Inzerce

Poradny

Školní soutěž

Sekce Můj den

Čtenářské noviny

Z okolí Slánska

S kamerou za fotbalem

Slevy

Všudypřítomný strach

Můj žaludek svírá strach. Bojím se už třetí den a pořád to nepřestává. Je to se mnou čím dál tím horší. Bojím se, co bude dál, co bude v příští minutě i co bude za týden. Bojím se vlastního syna. Ještě nikdy to se mnou tak zlé nebylo. I když jsem synovi nasadila další léky, po kterých je trochu ospalý, stejně se bojím, kdy zase vyletí a co udělá.

A z toho neustálého strachu jsem unavená, bez života, bez motivace k čemukoli. Sice jsou tu se mnou ještě další syn a přítel, ale přesto můj strach nepřestává. Stejně veškerá tíha zodpovědnosti, starostí, rozhodnutí, zásahu a vůbec všeho leží na mě. Syn díky lékům a já díky únavě celý den jen poklimbáváme. Dokonce si vybral, že chce jít nahoru do mé pracovny, kde má roztažený gauč, na kterém vždy u mě ležel, když jsem na začátku roku měla hodně práce s účetnictvím a účtovala jsem celé dny. Takže tam dnes pospáváme oba. Syn je klidný, ale já se přesto bojím a jsem ve střehu.

Až do večera vše šlo dobře. Problém nastal až u večeře. Polévku snědl bez problémů, ale brambory s masem buď nechtěl, nebo byly horké, nebo co já vím proč, najednou se začal zlobit. Jídlo do sebe cpal po velkých soustech a se zlostí. Začal ohýbat nůž a když jsem mu ho vzala, třískal lžící do talíře z takové výšky a takovou silou, že se talíř rozbil. A to se strefoval do jeho středu a nikoli na vyvýšený okraj. To už se celý třásl navenek a já zase uvnitř. Byl však už čas jít spát, takže jsme se šli vysprchovat a do postele, což je vždy pro něj uklidňující. Zatím.

Jediné, co mě dnes aspoň trochu vytáhlo z depresí, byl telefonát mé sestřenice. Jak jsem jí předevčírem skoro položila telefon a pak už se jí nebyla schopná ozvat, měla velkou starost, co se stalo. Dnes už jsem byla schopná s ní povídat a docela mi ten rozhovor pomohl. Aspoň trochu jsem se po něm cítila lépe. To však bylo ještě před večeří.

Fotografie:

Václava Hrabáková, Černuc
19. 06. 2010, 20:30

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

anavi - 20. 06. 2010, 11:19:32
Názor
Milá Václavo, pečlivě pročítám Vaše články a je mi z toho víc než smutno.
Jsem taky máma, ale naštěstí od Vás mám skvělou dceru.Zkouším si představit, jak bych se zachovala ve Vašem případě,ale je to těžké, ono se to dobře radí, když člověk neprožije tu hrůzu, kterou Vy zažíváte denně, na vlastní kůži.Je mi líto, že nenalézáte pomoc na těch místech, která by Vám ji měla poskytnout.Ale přece něco musí existovat.To co prožíváte není život, to je sebeobětování se.Za to, že je Váš syn takový jaký je, nikdo nemůže a Vaše sebeobětování může skončit Vaším vážným zraněním.Co bude potom?Kdo se postará o Vašeho syna a kdo se postará o druhého syna, který Vás taky potřebuje? Nechoďte za kovaříčkem, běžte rovnou za kovářem. Zkuste přeskočit tu šílenou spoustu lidí, kteří si hrají na odborníky a požádejte o pomoc rovnou hejtmana.Poukažte na nezájem, i když ho jako politika nemusím, tak si myslím, že by mohl pomoci.Zkuste klidně i televizi.Musí být nějaké zařízení ,kde by se o vašeho syna postarali.Ač se Vám nechce ,budete muset stejně přistoupit k tomu, že ho dáte někam , kde ho zvládnou.Je to velice těžké a bolestné, ale i Vy máte právo na trochu důstojný život.Myslete trochu na sebe.Vykašlete se na to, co říká okolí,oni si vždy najdou důvod proč se o Vás bavit,ale co o ni vědí o Vašem skutečném životě? I já Vám nabízím svou pomoc, i když v současné době nemám představu, jak bych Vám mohla pomoci.
Přijdete-li na to,čím Vám můžu být prospěšná, tak mě kontaktujte na meil iva.o@seznam.cz.Držím Vám palce ,v tuto chvíli asi nemohu víc.Ivana

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%