Když dva dělají totéž, není to vždy totéž
Zrovna se po ránu sprchuji a myji si vlasy, když někdo zvoní. Čekám sice dnes návštěvu, ale až navečer! Teď je ráno. To přece ještě nemůže být ona. Mám jít otevřít? Nemám? Jenže když budou neodbytní a budou zvonit znova, mohli by vzbudit syna. Takže na sebe hážu župan a s namydlenou hlavou jdu ven otevřít.
Je to však předchozí majitel mého domu a také zedník. Domlouvali jsme se, že by mi případně mohl udělat fasádu na domě. Jenže měl přijet to obhlídnout až příští týden. Dnes jsem ho nečekala. Takže ho pouštím dál a než si domyji a vysuším vlasy, on si zatím obhlíží dům a naší práci při zateplování. Když se dozvídá, že jsem to dělala já s tátou a něco dokonce i sama, nešetří obdivem. Ovšem jsme amatér a na té práci je to vidět. Není prostě tak přesná a precizní, jak by měla být. Upozorňuje mě na chyby, které jsme udělali a říká, že fasády se natahují tak 2 až 3 mm, takže se tam žádná nerovnost neschová. Budou tedy muset nerovná místa přebrousit, natáhnout znovu lepidlem a srovnat.
A v této chvíli jsem si vzpomněla na pořekadlo, že: „Když dva dělají totéž, není to vždy totéž.“ Nebo další: „Ševče, drž se svého kopyta.“ To mě napadlo, když jsem si vzpomněla na manželku podnikatele, co mu dělám účetnictví. Ona sama je vyučená v úúúúplně jiném oboru, ale snaží se manželovi pomáhat a to účetnictví mu vést. Je to hrůza a i když to dělá už dlouho a absolvovala i nějaký kurz, účetní to přece jen není. Neví, která bije. A když po ní něco chci, většinou se s ní těžko domlouvám, co že to vlastně chci a pak je další problém, aby to vůbec našla.
Takže jsem si vlastně mohla ušetřit práci, nechat natahování lepidla a perlinky na odborníky a udělal bych lépe. Jenže to jsem chtěla ušetřit a ještě jsem si myslela, jak dobře mi to jde ☺
Je pravda, že jsem hodně ušetřila, když jsem si ten polystyren lepila sama. Ale přece jen to vrchní úpravu bych potřebovala ještě hodně trénovat, aby to bylo dokonalé. Takže příště se raději bude držet svého kopyta, budu účtovat a tu odbornou, štukatérskou zedničinu přenechám zedníkům.
Fotografie:
Václava Hrabáková, Černuc
12. 06. 2010, 18:54
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.