Špatné zprávy pokračují
Nebo sotva skončila první trojice, už začala druhá. Možná si osud nedopřál žádnou přestávku a rozhodl se stíhat mě jednou pohromou za druhou. I když ta dnešní se mě netýká až tak docela. Oko se vybarvuje, už mám modřinu i nad okem. Nos je stále nateklý a má nezdravě žlutou barvu. Snad to zamaluji šminkami. Bohužel nejsem zručná malířka a líčení skoro nepoužívám, takže výsledek za moc nestojí. Ale mezi lidi prostě dnes musím.
Rodiče jsou na dovolené (nádherně jim vyšlo počasí), takže jim během té doby vždy zalévám zahrádku a skleník. Proto i dnes jsme se synem vyrazili zalévat. Už před vraty slyším vodu, jak odtéká do kanalizace a říkám si, že by se rodiče už vrátili a koupali se? Jenže schránka je plná pošty, tak doma asi ještě nejsou. Vybírám schránku a chceme projít průjezdem na zahradu. První jde syn a hop. Tentokrát vstoupil do bazénku on. Hned za dveřmi průjezdu je totiž šachta s přívodem městské vody. A tahle šachta je plná vody. Prkna, co jí zakrývají si plavou na hladině, voda přetéká okraje šachty, naplňuje průjezd a opět odtéká kanálkem pro dešťovou vodu ven do kanalizace.
Nechce se mi, ale musím zavolat rodičům. Táta mě naviguje, kde co najdu. Uzávěr vody sice vidím, jenže je asi metr pod hladinou vody. A to zatím jen doufáme, že porucha bude až za tímto uzávěrem. Naštěstí má táta doma taky čerpadlo, takže beru čerpadlo a čerpám. Ovšem další zádrhel. Hadice u něj je jen krátká a tlakem vody sebou zmítá a nechce jen tak ležet na zemi a nechat vodu vytékat. Takže hledám další hadici, abych ji napojila. Beru tu, co je na zahradě na zalévání. Asi je to tak i myšleno, protože oba konce jsou opatřeny takovými těmi zacvakávacími upínáky.
Voda odtéká jen velmi pomalu a skoro se mi zdá, že přitéká rychleji, než ji stačím odčerpávat. Volám na pomoc ještě svého přítele. Naštěstí je zrovna na cestě ke mně, takže přijede za chvilku. Zatím beru kbelík a vodu prostě tím kýblem nabírám a leju na ulici, kde už stéká do kanálu. Aspoň o kus jsem tu hladinu snížila, takže přítel už může vlézt po žebříku do vody, nahmatat kohout a zavřít vodu. Teď ještě vyčerpat tu zbylou. Čerpadlo jede, my přibíráme další kbelík a konev a nabíráme vodu a zároveň s ní zaléváme zahrádku. Když je vše zalito, tak plníme aspoň sudy na dešťovku. Když už tolik vody vyteklo, ať aspoň ať všechna nepřijde nazmar.
Ani nechci pomyslet, kolik vody stačilo vytéct. Při minulé návštěvě ve středu jsem si ničeho nevšimla. Snad bych slyšela, kdyby ta voda tam tekla a stříkala. Ale jestli to prasklo už ve středu po mé návštěvě, tak tam voda tekla v podstatě dva dny! Ach jo, doufám, že si všechny své katastrofy vyberu ještě před svou dovolenou a během ní mě nic podobného nepotká.
Fotografie:
Václava Hrabáková, Černuc
11. 06. 2010, 20:49
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.