Tři rány osudu

Také jste si všimli, že špatné zprávy chodí ve trojici? Když se mi přihodí jedna špatná věc, špatná zpráva, nějaký úraz či nemoc, tak si toho ještě moc nevšímám. Ovšem při druhé špatné zprávě začnu být ostražitá a říkám si, co mě čeká do třetice. Bohužel to u mě spolehlivě funguje. Jakmile  se  mi stane něco špatného, mohu očekávat ještě druhou a třetí špatnou věc.

A ještě ke všemu když si říkám, že teď už vše bude dobré, že se můj život konečně v dobré obrátí, přijdou vždy ještě horší další tři rány osudu.

Ty poslední tři rány začaly už včera, ale to jsem si toho ještě nevšimla. Včera se mi totiž pokazilo míchadlo na lepidlo, takže jsem musela celý den lepidlo pod perlinku rozmíchávat ručně zednickou lžící. Teda ono blblo již delší dobu, ale včera doblblo úplně.

Druhá rána osudu mě postihla dnes ráno krátce po půlnoci. Venku pršelo, a protože mám pracovnu v podkroví,  déšť mi bubnoval do oken. Už jsem chtěla jít spát (výjimečně brzy), když jsem na chodbě zaslechla divné zvuky. V duchu jsem si říkala, že ten déšť nějak divně bubnuje do oken a do střechy. Ale nedalo mi to a šla jsem za zvukem. Podotýkám, že potmě, svítila jsem jen obrazovkou počítače v pracovně. Zvuk mě zavedl do koupelny, která je o schůdek níž než ostatní místnosti. A jak jsem tak potmě vstoupila do koupelny, rázem jsem měla nohy ve vodě. Ten divný zvuk vycházel z koupelny a nikoli z venku od deště. Praskla totiž hadička přívodu vody ke splachovadlu a koupelna byla jeden velký rybník. Naštěstí šlo otočit kohoutem uzávěru, takže jsem vodu zavřela a jala se vytírat a sušit koupelnu. Spát jsem opět šla samozřejmě pozdě. Navíc, když jsem dorazila do přízemí, objevila jsem mokré mapy od stropu až k podlaze, bohužel zrovna v místě krabičky na elektriku a zásuvky. Doposud to nevyschlo, a to je venku pořádné horko.

No a třetí rána přišla dnes odpoledne v bazénu. Nevím, co syna tak vyvedlo z klidu, jestli moc lidí, se kterými se při plavání střetl, nebo že dvě dráhy měla zabrané plavecká škola, prostě najednou začal vztekle cákat a začal mě mlátit rovnou ve vodě. Doplavali jsme na schůdky k takové té sprše, kde bohužel seděla nějaká slečna a syn ji začal mlátit taky. Tímto se slečně moc omlouvám. Šla jsem jí samozřejmě na pomoc a zabránit synovi v dalších útocích, takže syn opět začal mlátit mě. A zasáhl mě pěstí přímo do oka a nosu, takže se mi zatmělo před očima a z nosu se mi spustila krev. Nikdy v životě mi doposud krev z nosu netekla, tak jsem si to dnes vybrala za všechny minulé roky. Nešlo to zastavit. Plavčík mi obstaral led za krk a papírové utěrky, ale krev proudila a proudila. Tak jsme šli ledovat i nos pod studenou vodu. Smrkala jsem chuchvalce krve a trvalo 20 minut, než konečně přestala téct. Panu plavčíkovi děkuji za pomoc i za účast se mnou a za nabídnutou pomoc i do budoucna. Slíbil se poptat svých známých na možnost léčby či nějakého postupu, jak zvládat synovu agresivitu.

Doufám, že toto byla opravdu ta pověstná třetí, poslední rána osudu a nestane se již nic horšího. Raději nemyslet a nepřivolávat. Snad ten monokl na oku, co mám a opět bolavý naražený nos, na který si ani brýle na čtení nemůžu vzít, už osudu bude stačit a ničím dalším mě nepostihne. Přece už té smůly v životě mám dost. Kéž by tak i dobré zprávy chodily ve trojici!

P.S. Asi ta první rána osudu nebyla dostatečná, nebo ta poslední ještě neskončila, protože to pokračuje. Kolem půl sedmé jsem synovi zabránila hodit květináč přes plot na sousedku, tak se vrhl na mě. Prali jsme se opět víc než minule. Tedy já se jen bránila a bránila i synovi, aby ubližoval sobě, ale je silnější a přepere mě. Takže k monoklu mám navíc ještě modřinu na předloktí, jak se do mě zakousl, nejspíš zlomený nos, jak mě opět několikrát praštil (aspoň v zrcadle mi připadá, že ho mám nějak nakřivo), poškrábané obě ruce až k loktům, bolí mě stehno, ale je asi odolnější, protože modřina není vidět. Kopání jsem dnes byla ušetřena, takže jinak nohy dobré. Do zad a do hrudníku mě bil dlaní, takže to snad bude bez následků. Teprve před chvílí (ve 21:15) jsem se odvážila jít k němu do pokojíčku ho zkontrolovat, dát na záchod a dát mu večeři. Jestli to takto půjde dál a stále se míra jeho agrese bude zvyšovat, tak brzo nebudu moci vůbec vycházet z domova, protože se nebudu stíhat zahojit z modřin a šrámů. Poradí mi někdo, co mám dělat?

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283