Další obyčejný den a další zateplování

Dnes nejspíš bude klidný, odpočinkový den. Táta dnes jede k lékařům na další vyšetření, takže minimálně dopoledne se nebude pracovat. To se mi celkem hodí, protože jsem si opět šla lehnout po třetí ráno a mohu si tedy trošku přispat. Jenže když vstávám takhle pozdě, jsem celý den jak praštěná palicí. Taková malátná, unavená, bez energie. To včera, ačkoli jsem spala málo a vstávala brzo, měla jsem energie plno.  

Takže dnes dopoledne vařím, uklízím a přemýšlím, co budeme se synem dělat, jestli zase bude pršet. Včerejší odpoledne u televize bylo na něj asi moc dlouhé, protože navečer mě opět napadl. Tomu bych se chtěla dnes vyhnout, takže si musím den zorganizovat tak, aby se činnosti střídaly a žádná netrvala příliš dlouho. Jenže moje úmysly mohou být sebelepší, ale situace si pak vyžádá něco jiného.

Nejdřív volá dcera, že si u mě sjednala schůzku se svým poradcem přes spoření, protože u nás už byl a svoje současné bydliště by mu musela vysvětlovat, jak se tam dostane. Takže abych sklidila povalující se věci (jsou tak po ruce) a utřela i prach.

Asi ve dvě volá táta, že se teprve teď vrátil od doktora, už je dost unavený, takže dnes nepřijede. Ani jsem s tím nepočítala a jsem ráda, že se naučil přiznat sobě i okolí, že je unavený a potřebuje odpočívat. 

Pak volá přítel, jestli má přijet dnes pomoc s prací. Rozmýšlím si to. Venku sice neprší, ale je pořádně zataženo. Mám to riskovat nebo ne? Risknu to. Aspoň bude zas kus práce hotový a nebude jí muset dělat táta. Takže přijíždí přítel a jdeme opět lepit polystyren. Už nám zbývá poslední kus k nalepení, který se dělá z lešení, co v úterý postavili.

Lepidlo nám vystačí, polystyrenu mi zbývají ještě tři balíky, tak to vystačí taky. Jak práce ubývá a sděláváme další a další desky, snažím se vymyslet, jak to zařídit, abych nemusela načít poslední balík, protože bych z něj použila jen jedinou desku. Takže měříme a vyměřujeme, hledám ve zbytcích a kombinuji. A povedlo se. Našla jsem dostatek přiměřeně  velikých zbytků a vše jsme dolepili aniž bych musela ten poslední balík načít. Ne že by mi k něčemu byl, ale aspoň zůstal celý, zabalený a bude se s ním lépe manipulovat. Ještě uvidím, jestli ho někam budu potřebovat nebo bude léta ležet na půdě.

Dcera s přítelem přijíždí zároveň s poradcem, když ještě pracujeme. Takže se jim nemůžu věnovat, ale oni mě ke svému jednání stejně nepotřebují. Když poradce odjel, dává mi dcera své svatební oznámení. Je moc hezké a kupodivu jsem ho dokázala přečíst i bez brýlí. Prý jsem první, kdo oznámení dostává. Ještě vyřídíme organizační záležitosti na zítra a pak nás nechává zase pracovat a jedou s přítelem domů.

My dokončíme práci, umyjeme nářadí, vše uklidíme a jdeme se najíst. Pak jede domů i přítel a my se synem dokončujeme dnešní program. Synovi dnešní den vyhovoval víc. Byl relativně klid, dostatečně se vyspal, dělal věci, které ho baví, nebo které zná, byl s námi přes dvě hodiny venku a pozoroval nás při práci. Pomocí obrázků z denního režimu vidí, jak den ubývá a co se ještě bude dít, takže dnes se žádný záchvat nekoná. Ale blíží se víkend, to je vždycky jiný režim, víc lidí, tak uvidíme.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283