Nesnáším shazování a ponižování!

Posledních pár dní se cítím strašně zvláštně. Nějak nezvládám to, co mám zvládat a už jsem vážně dokonale vyčerpaná. Připadá mi, že mi ani nikdo nemůže nebo neumí pomoct a pořád se utápim v tý svý ,,tůňce" nestíhání hromady aktivit. Někdy před měsícem jsem si ještě říkala, že červen už bude pohodový. A vidíte, jsou tu z něj první dva dny a mně už je blbě. Bolí mě hlava, v krku a cítím se naprosto vysátá.

Taky se tak cítíte, když děláte něco neradi? Když jsem byla malá, mamka mě přihlásila do hudebky na klavír. Chtěla abych tam chodila. Podotýkám, že chtěla, mě to totiž šíleně nebavilo. Možná jsem zvláštní osobnost, ale vadí mi, když mi někdo za něco nadává, že něco neumím nebo že mi něco nejde. To přesně dělal můj pan učitel klavíru. Za každou chybu mi nadával a já se cítila ještě hůř. Nerada jsem tam chodila, párkrát jsem simulovala nemoc a nešla tam. Po 4 letech jsem se stejně utrhla a řekla mamce, že tam chodit nebudu!

A vidíte? Dnes je hudba můj největší koníček a do hudebky chodím. Ale tentokrát z vlastní vůle, sama jsem se přihlásila a sama jsem tam šla s tím, že miluju zpívání. A trvá to dodnes, dokonce již příští rok absolvuji, což znamená, že v základní umělecké škole končím. Bude mě to moc mrzet, ale zpívat si mohu stále. A teď ta hlavní věc. Vím, proč se cítím tak, jak se cítím.

Nemám ráda, když si připadám v něčem špatná a když mi někdo něco vyčítá. Jsem hodně přecitlivělá v tomhle ohledu a myslím, že za to mohou něteré osoby, které bych nejmenovala, ale mohla bych třeba říct, že to byli mí učitelé, učitelky a tak. Nejen v základní umělecké škole u klavíru, ale také ve škole, kterou jsem navštěvovala a navštěvuji každý den.

A víte, kde je zádrhel tentokrát? Momentálně mám ještě autoškolu a to je právě ten největší problém. Asi mi to nejde tak, jak by si všichni přáli, ale divte se mi, předtím jsem za volantem seděla dvakrát a učila jsem se rozjíždět, nic víc nic míň. A teď často slýchám, že nemám šanci udělat jízdy, že jsem nemožná a že jsem na tom hodně špatně. Pak jdu většinou z jízd domů s brekem a úzkostí, se kterou si sama neumím poradit. Na další jízdy se nikdy netěším a chodím tam spíš s odporem. Tohle nenávidím! Dalo by se říct, že jsem tam taky nešla dobrovolně, šla jsem tam na popud mé dobré kamarádky, jelikož nás její mamka přihlásila. A teď? Hodně lituji. Říkám si, že bych snad radši chodila dosmrti pěšky, než se takhle nervovat, ale já to prostě jinak neumím. To se jiným řekne snadno, abych se nenervovala, ale kdyby byli někteří v mé kůži, asi by jim taky nebylo příjemně, co myslíte?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%