Příklady táhnou

Dnes přijede návštěva. Tedy jestli se tak dá říkat pomocníkům, kteří mi pomohou postavit lešení.  Původně měl přijet pouze přítelův synovec, ale nabídl se i jeho otec a kam jede otec, jede i matka, takže dorazila celá rodina. Aspoň my ženy nemusíme pomáhat, když jsou na to chlapi tři.

Všem uvařím kafe, my ženy si s ním sedneme na zahradu a chlapi zatím staví lešení. Není toho moc, mají to ani ne za hodinku hotové. Střídavě si k nám ke stolu přisedají a upíjejí kafe, než jim úplně vychladne. Že otec i matka kouří málem jednu cigaretu za druhou, to už jsem zvyklá, ale když cigarety vytáhne i jejich syn, překvapí mě to. Schválně zavádím řeč na téma, kdy není tak hloupé, zeptat se ho, kolik mu je vlastně let. Letos 17. Nechci být šťoura, takže se neptám jeho matky, co ona na to, jestli jí vadí, že její syn kouří. Je to přece jen jejich věc. A já můžu být maximálně zvědavá, ale jinak mi do toho nic není. Jen si říkám, proč vlastně ten kluk začal kouřit? Protože to viděl doma?

Moje sestřenice, když byla malá, dávala své matce podepisovat prohlášení, že přestane kouřit. Strašně si to tehdy přála, protože se o mámu bála, že kvůli tomu kouření umře. Taky viděla doma rodiče kouřit (oba přestali až když byla dávno dospělá), ale to ji naopak vedlo k tomu, že sama nekouří. A nesvedl ji k tomu ani kouřící manžel.

Moji rodiče naopak nikdy nekouřili a já jsem na střední škole a na internátě kouřit začala. Nebylo to nijak moc, jedna až tři cigarety denně a to ještě ne každý den. Byla období, kdy jsem nekouřila roky a pak zase začala a znova přestala. Maximum bylo 10 cigaret denně. Definitivně jsem přestala asi před 10 lety, kdy jsme se s mým tehdejším přítelem a ještě s kamarádem dohodli, že přestaneme. Já od té doby nekouřím, oni to vydrželi jen do další výplaty. Ale asi to rozhodnutí přišlo v pro mě vhodnou dobu. Po ránu jsem už začínala kašlat, nestačila s dechem do schodů... Asi jsem byla vnitřně rozhodnutá i připravená přestat. Takže mi nečinilo absolutně žádný problém ze dne na den úplně přestat. Nepociťovala jsem žádné abstinenční příznaky. A ani opět kouřící přítel mě už znova nezlákal.

Moje dcera jako dítě taky vždycky remcala, že kouřím. Sama pak v dospělosti kouřila podle toho, jestli chodila s klukem, který kouřil či naopak. Můj syn má ke kouření stejně jako k alkoholu tak veliký odpor, že by si nezapálil ani z donucení. A to jsem ráda.

Takže mi z toho všeho vychází, že příklady sice táhnou (a nemusí to být jen rodiče, ale třeba i kamarádi), ale nakonec stejně záleží na každém jednotlivci, pro co se rozhodne. Jen asi kouřící rodiče jsou ke kouřícím dětem víc tolerantní. Dovolí jim kouřit i doma před nimi a děti se s tím nijak netají ani neschovávají. A to jim možná tak trochu v tom jejich rozhodnutí kouřit nahrává.

Dnes jako odnaučený kuřák jsem strašná, kouření mi smrdí a u mě doma si absolutně nikdo zapálit nesmí. S tím smradem si prostě musí jít na zahradu. Ať si kouří, když chce, ale ať mě nenutí to čuchat a pasivně kouřit s ním.  

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283