O mojí rakovině
Poslední
pořad „Vizita“ pojednával o rakovině děložního čípku. I
já jsem tuhle nemoc prodělala. Před sedmi lety jsem byla na
konizaci čípku, což bohužel nezabralo, takže před čtyřmi lety
jsem už byla na odstranění dělohy. Tím podle ujištění paní
doktorky veškeré mé problémy skončily. Doufám. Zatím.
Je
pravda, že rakovina nebolí. Tedy alespoň mě nic nebolelo, žádnou
změnu jsem nepociťovala, žádných nezvyklých potíží jsem si
nevšimla. Všechno odhalila běžná prohlídka u lékařky a
odebrané stěry.
Odstranění
dělohy je pro ženu citlivá záležitost. Sice ne tolik, jako
odstranění prsu, protože to je přece jen víc vidět, ale i tak.
Je pravda, že když mě operace teprve čekala, psychicky jsem to
těžce nesla. Taková operace znamená, že už žena nebude moci
mít nikdy děti a tím tak nějak ztrácí své ženství. Já už
děti mám a i když jsem kdysi toužila ještě po dalším, nějak
jsem nenašla vhodného tatínka, se kterým bych to dítě chtěla.
Takže otázku dětí jsem až tolik neřešila. Přece jen mi ten
rok bylo čtyřicet, tak na další miminko už bylo skoro pozdě.
Ačkoli moje spolužačka ze střední si své první miminko
pořídila teprve vloni.
Spíš
jsem měla obavy, aby můj tehdejší či budoucí partner se mě
neštítil. Aby se mu nehnusilo to, že jsem „vykuchaná“, že
uvnitř jsem prázdná, že tam nic není. Tehdejšímu partnerovi to
naštěstí nevadilo, nebo to alespoň nedal nikdy najevo. A když
jsme se rozešli, dalšímu už jsem o tom nic neřekla. Přece jen
nechci riskovat. Jen jsem mu řekla, že už nemůžu mít děti, aby
případně nepočítal s tím, že by si se mnou nějaké pořídil.
On sám totiž žádné nemá. Nevystvětlila jsem mu proč a on se
po důvodu neptal.
Další
má obava vyplývala z prožívání sexu. To byla asi ta nejtěžší
moje zkouška. Ale i to jsem časem překonala. Chtělo to opravdu
čas, uklidnit se a důvěřovat si. A za čas jsem zjistila, že v
tomto ohledu se opravdu nic nezměnilo. Taky mi tehdy pomohlo
ujištění mé známé, která stejnou operaci měla už za sebou,
že se opravdu nic nezmění.
Dnes
už si vůbec nepřipadám méněcenná. Ani se tím nijak nestresuji
nebo netrápím. Prostě je to za mnou, tak jsem to pustila z hlavy.
Operaci mi dělali laparoskopicky, takže ani žádnou jizvu na těle
nemám. Když nechci, opravdu to nikdo nemusí vědět.
Jizvy
na duši už jsou ale jiná otázka. I když ta jizva na duši z
téhle operace se mi už určitě zahojila. Tedy pokud jí v budoucnu
neotevřou nějaké další komplikace.
Fotografie:
tohle jsou prý rakovinové buňky
Václava Hrabáková, Černuc
28. 05. 2010, 18:42
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.