Cesta do centra AAK

Dnes jedeme se synem do Prahy do speciálního centra pro alternativní a augmentivní komunikaci. Jenže když se vypravujeme, začíná pršet. Takže deštník vytahuji z kabelky už doma. Ach jo, to bude tedy cesta. Než dojedeme do vedlejšího městečka, už neprší, jenže v dalším městě už zase prší. Na dálnici dokonce ani stěrače na nejvyšší rychlost nestačí pobrat ty přívaly vody. Hrůza. A v tomhle máme jít z auta do metra?!

Naštěstí déšť jde v pruzích a tenhle přívalový pruh končí ještě před Prahou. Takže z auta do metra jdeme suchou nohou. A z metra na místo určení zatím také. Pršet začíná teprve ve chvíli, kdy už jsme bezpečně pod střechou. A klika pokračuje, protože přestává ještě dřív, než odcházíme.

V centru jsem sice již byla dříve, ale u jiné pracovnice. Takže dnes je to vlastně první seznamovací sezení, kde si pracovnice spíše zjišťuje, co a jak funguje či nefunguje, co potřebujeme zlepšit a čeho vlastně chceme dosáhnout. Potom teprve se budeme snažit najít nějaké řešení formy komunikace pro syna nebo třeba hledat činnosti pro jeho zábavu. Bude to běh na dlouhou trať. A teprve čas ukáže, jak dalece úspěšný. Příští návštěvu dohadujeme u nás doma, aby pracovnice viděla, jak se syn chová v domácím prostředí, jak pracuje s pomůckami a aby mohla navrhnout řešení ušité přímo na tělo a na míru dle našich specifických potřeb.

Když už jsme v Praze, nedá mi to, abychom nezajeli za druhým synem na internát. Na nějakou procházku to nevypadá, takže nasedáme na tramvaj. Pěšky by to stejně byla moc dlouhá cesta. I tramvají trvá půl hodiny. Když už jedeme, vzpomněla jsem si, že jsem si zjistila, kam přestěhovali prodejnu s korálkama. A protože to je po cestě, tak zase vystoupíme a jdeme obhlédnout krámek. Je sice v nových, trochu větších prostorách, na lepším místě, ale nabídka zboží mě nijak nenadchla. Takže jsem tu neutratila stovky ale pouze jednu.

A už zas pokračujeme dál za starším synem. Je sice starší, ale jen o pět minut. Takže když vcházíme na internát, vychovatel si myslí, že jdu se starším synem, obyvatelem jejich internátu. Nevymlouvám mu to. Nechce se mi nic vysvětlovat. Kde má syn pokoj vím, takže jdeme nahoru. Starší syn dostane ode mne výchovné kázání, zkontroluji mu známky, nasvačíme se, dostane ještě pár příkazů a zase jedeme domů.

Ono všechno to cestování zabralo spoustu času. Ale teď na konci dne dokonce i sluníčko začíná svítit. Jen ta pěší tůra předevčírem, včerejší práce na zahradě a dnešní cestování mě už zmáhá víc, než bych čekala. Takže jsem moc ráda, že už den končí a mohu odpočívat. Musím načerpat síly na zítřejší den.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283