Jany mají dnes svátek a venku je nádherně

Dnes vstávám brzy, jako ostatně každé pondělí, protože musím přiblížit staršího syna ke škole. Cestou posloucháme rádio, kde zrovna říkají, že dnes má svátek Jana a přemýšlejí, kolik Jan znají. To mě inspiruje, abych taky přemýšlela, kolik jich znám já. Tři. Tetu, její dceru a její dceru. Musím jim večer zavolat a popřát.

I mladší syn vstává dnes brzy. Docela se mi to hodí, protože musím jet do práce a potřebovala bych tam být již dopoledne. Takže po snídani vyrážíme. V práci vše vyřídím až nečekaně rychle. Ještě není ani devět hodin. Venku je už nádherně a teplo, takže vyrážíme na procházku nádherně voňavou přírodou. Dá se vůbec městu říkat příroda? Ale my se neprocházíme žádným centrem ani průmyslovou zónou. Naopak. Procházíme ulice s novou zástavbou u bývalých kasáren a prohlížíme si, co a jak je tu postaveno, co a jak si lidé zasázeli na zahrádky.

Když projdeme tuhle novou zástavbu, jdeme si nejdřív koupi pití, protože už je docela dusno. A pak zamíříme naopak do čtvrti domků ze starší zástavby. Stejně mám tuhle starší zástavbu raději. Dýchá na mě svou zvláštní atmosférou. Má prostě duši. Pozoruji nově renovované domky, líbí se mi i ty staré, co by potřebovaly údržbu jako sůl. Vždy si představuji, co by se z takového zanedbaného domku dalo udělat, kdyby někdo chtěl.

Při takovém kochání uplynula hodinka jako nic. Teď ještě jako při každé cestě do Slaného jedu do stavebnin. I dnes jsou tu vstřícní, bez problému a ochotně mi vymění příliš dlouhé hmoždinky za menší.

Sotva se vrátíme domů, přijíždí i táta s dalším materiálem. Takže vyložit a naopak naložit míchačku a vrátit jí. Bohužel se táta kromě nákupu materiálu vrací také od doktora. Jeho nemoc se mu zhoršila. Ve středu jde na další vyšetření a pak se uvidí. možná bude muset na další, už šestou operaci. Je z toho pochopitelně celý špatný. A já nevím, co se v takové chvíli dá říct.

Protože jsme vstávali tak brzo, jdeme si po obědě se synkem lehnout. A minimálně já usínám na sladké dvě hodinky. Po svačině pak ještě jdeme na zahrádku, jenže to už nám počasí nepřeje. Trhám plevel sotva čtvrt hodinku a sekačku na trávu jsem ještě ani nevytáhla a už začíná pršet. A za chvíli i bouřit. Ještěže dnes už je vzácností, když za bouřky vypnou elektřinu. Nevím, co bych si v dnešní době počala bez elektřiny. Bez elektřiny ani ránu. Ale v dobách mého dětství o prázdninách u babičky jsme blížící se bouřky poznali nikoli podle hřmění či blesků, ale podle toho, že vypnuli elektřinu.

Je večer, syna jsem dala spát a teď mám čas na telefony. Obvolávám tedy Jany a přeji jim k dnešnímu svátku.

Po bouřce mi často vypadne i internet a dnes tomu není jinak. Vždy pověřuji staršího syna, aby to opravil, jenže ten není dnes doma a telefon nebere. Tak zkouším první a pomalu jediné řešení, které mám na všechny problémy s počítačem. Tedy vypnout a zapnout. V tomto případě nikoli počítač, ale modem. On to vlastně není modem, ale já ani nevím, jak se tomu říká. Naštěstí to opět zafunguje a internet už jde. Hurá, nepromeškám den a budu moci vložit svůj příspěvek. Bylo by věčná škoda ztrati výhodu náskoku bodů, kterou mi poskytla Květa ☺ Moc děkuji, Květo, i když je mi líto, že Vám bylo špatně.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284