Nejezte topinky, i když na ně budete mít chuť.

Odpusťte mi, že jsem zmeškala jeden den vaší soutěže a nepřidala jsem jako každý den už od 1.4 nějakou tu příhodu, kterou jsem zažila. Mělo to totiž své důvody. Kdepak, neusnula jsem na vavřínech, ani jsem nebyla na výletě, ani nikde, kde by něco ovlivnilo psaní. Jen jsem zbaštila co jsem neměla a malér byl na světě.

Tak já začnu od začátku. Včera (v sobotu ráno) jsem vstávala ve čtvrt na sedm, jako teď ostatně každý den, protože pejsek musí chodit ven. Probudila jsem otce a společně jsme si dali k snídani dva velké krajíce s máslem a medem a k tomu čaj. Později asi kolem desáté hodiny dopolední můj otec řekl, že skočí do obchodu, protože má na něco chuť. Pověřila jsem ho koupí čokolády (mléčné milky, protože tu miluju) jelikož jsem na ní měla šílenou chuť.

Otec zakoupil tu hnědou sladkou hmotu a donesl mi ji. Během deseti minut byla již zpucovaná a na stole se válel jen prázdný fialový papír. Občas od větru zavlál a ne a ne,aby ho někdo uklidil. A já jsem se válela, čímž jsem zase založila ,,na tuku." No nevadí. Občas se zhřešit může. Jednou denně třeba. A jelikož maminka nebyla doma, vymýšleli jsme s otcem co k obědu. Táta chtěl pizzu, takže si ji nakonec udělal a já pořád nevěděla coby. Vím, že je to poněkud netradiční oběd, ale dostala jsem chut na topinky. Ano, topinky k sobotnímu obědu. Nic si o mně nemyslete, opravdu je nejím pořád, jen jsem na ně vážně měla ohromnou chuť. Udělala jsem si tedy ze tří krajíců chleba topinky. Pořádně načesnekovala, namazala veselou krávou a vesele také zdlábla. Pak jsem se pohodlně usídlila u televize s plným břichem a koukala na film.

Najednou to ve mně zakřuchalo, zabručelo, zavibrovalo a já jsem tak nepříjemně ucítila ty topinky, znáte to ne? Říkala jsem si, že to bude dobré až mi slehne. Ale nebylo. Bylo to horší. Topinky mi nesedly. Chvilkama mě tak strašně bolelo břicho, že se mi chtělo brečet. První na co jsem sázela bylo slavné Rennie. Takové to jak to vycucáte, je proti nadýmání. Vždy mi pomáhalo, ale včera nezabralo. Tak do mě táta nacpal  zázračný prášek, který ale opravdu zázračně nepomohl. Tak jsem usoudila, že nezbývá nic jiného, než se z toho vyspat.

Ani jsem si nesundala oblečení, co mám na doma a nepřelezla do pyžama. Rovnou jsem usnula a spala jsem až do rána. Dnes jsem zdárně probudila a už mi bylo dobře. Bylo asi čtvrt na jedenáct a já si najednou vzpomněla: ,,Sakra! Včerejší článek, no to je pěkný, já ho nenapsala!" A hlavou mi běhalo: ,,Zatracené topinky! Už nikdy je nebudu jíst!"

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%