Odporný, strašný hrozný...

Dnešek byl den na zabití. Pršelo a pršelo a pršelo a ne a ne přestat! Hned první hodinu jsem se pěkně pochlapila. No co jedna koule z fyziky mě snad nezabije že jo. Jenže o matiku jsem tu pochlapení vzala dostala a chytla jsem ještě kouli z matiky, u které byla ale možnost opravy, což se mi nakonec zdárně vydařilo.

Jenže pak přišla na řadu ještě písemka z litaratury, po níž jsem se cítila jako největší ,,NEČECH" světa. Připadala jsem si, že neumím napsat ani slovo, natož odpovídat na otázky Národního obrození. Zkrátka šílenost.

Když jsem přetrpěla sedm hodin školy, z čehož byly dvě matematiky a jedna fyzika, čekaly mě další dvě hodiny na teorii v autoškole. No vopruz. Myslela jsem, že usnu a litovala jsem, že jsem do té autoškol vůbec někdy lezla. Je to na hlavu. 

A to jsem se ještě dnes dověděla, že mám společně asi se třemi holkami nejméně jízd a že naše učitelka autoškoly chce, abychom do konce června měly všechny řidičák. Docela mě to zaskočilo, a tak mám naplánovány hned tři jízdy v nejbližší době. Strašné kolik toho ťeď je. Už bych potřebovala velké prázdniny jako sůl.

Bolí mě z toho hlava, cítím se věčně unavená. Je toho na mě moc. Když ještě vidím, kolik otázek předpisů a techniky před sebou mám, když vím, že mě čeká ještě deset jízd, protože mám teprve čtyři a když si vzpomenu na to, že mám někdy dělat zkoušky, je mi z toho opravdu blivno.

Ach bože, kdy tohle všechno už skončí? Dej, ať je to brzy.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%