Záchranná výprava

Já vím, že už je to ohrané, ale opět mě budí můj otec. Jenže dnes to není jeho příjezdem, ale jeho SOS telefonátem. Jeli totiž dnes s mámou a s babičkou na Kladno k lékařům, takže se dnes dopoledne nepracuje, a tudíž nejsem tak příšerná, jak si možná myslíte, když mě musí neustále budit a honit do práce na mém vlastním domě.

Dnes tedy mu zas já malou pomocí mohu aspoň trochu oplatit tu jeho velkou pomoc. Jeho auto má totiž zámky tak říkajíc na baterky. Kdykoli zamkne dálkovým ovládám auto, musí ho ještě obejít a minimálně jedny dveře zamknout ještě ručně, protože se prostě nezamykají. Takže nikdy nebo skoro nikdy se mu ještě nepodařilo zamknout všechny zámky naráz. Jenže co čert nechtěl, dnes pouhé zabouchnutí dveří aktivovalo zamknutí VŠECH zámků. A v autě zůstaly klíčky v zapalování, doklady, papíry k lékaři apod. Takže hned po ránu musel volat SOS na můj telefon.

Naštěstí bydlíme blízko sebe, mám klíče od jejich domu, mám vlastní auto a k tomu mám čas. Sice musím vzbudit syna a vypravit nás na cestu, ale to není žádná komplikace. Synka obléknu a snídani dostane do ruky do auta, aby se najedl cestou. Stavím se u našich najít náhradní klíče a už spěcháme na Kladno. Aspoň koupím další obří prádlo pro mou zlatou bývalou skorotchými. A taky se stavím u kamarádky dojednat vypůjčení střešního boxu.

Táta už vyhlíží na rohu u nemocnice a přehnaně mi děkuje. Vždyť já bych pro něj přece ráda udělala vše, co je v mých silách. Jen kdyby bylo co. Jsem mu za tolik věcí vděčná, pomáhá mi vlastně celý život. Jak se říká: malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. A je to tak. Sice mu ty starosti nepřidělávám schválně, ale to už on je taková povaha. Prostě stále přemýšlí, co a jak by se u mě dalo udělat a zlepšit. Možná proto, že nemám vlastní mužskou oporu, převzal tuto roli. Snad mu to jeho starání budu moci někdy oplatit.

Nákup pro skorotchými mám hotový, teď ještě za kamarádkou do práce. Před rokem to bývala i moje práce, takže se tu ráda občas stavím na návštěvu a na drby. Jenže bohužel, kamarádka už střešní box nemá. Musím shánět jinde. Zato novinek z bývalého pracoviště je dost.

Cestou domů si koupíme čínu s sebou na oběd. Stavím se ještě v městečku, kde měli dostat zboží, co potřebuji. Taky mě napadá, že bych se mohla stavit v nové prodejně dílů na auto, jestli bych tam neuspěla s tím boxem. Bohužel mají polední pauzu, takže si jen opíšu číslo a později tam zavolám. Zatím však neúspěšně. Ne že bych se nedovolala, ale bohužel box nemají. Mám zavolat kolem čtvrté, že ještě zkusí něco sehnat.

Bohužel ani ve 4 hodiny pán box nesehnal, ale zavolá ještě později. Dohodli jsme se, že bych případně koupila zahrádku na auto a box si zkusila půjčit jinde. Ozve se mi zítra.

Léto už je za dveřmi a po zkušenostech z loňska zrovna s tímto druhem zboží nesmím čekat na poslední chvíli. V půjčovnách to bývá zamluvené měsíce dopředu. Snad letos nebudu mít smůlu.

Ale ani práce mě neminula. Moji rodiče jsou prostě nezmaři. Když nemohli dopoledne, přijíždí odpoledne a pracuje se. A basta.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283