Čas utíká a já stále nestíhám

  Posledních pár týdnů mám dojem, že nic nestíhám. Čas stále letí, jedu do školy, na koně, domů a to je otázka chvilky, zase musím spát. Mám pocit, že nemám čas dělat cokoliv jiného, hlavně květen je teď přeplněný akcemi, kterých se musím účastnit.

  Také se mi zdá, že málo spím, ale to bude tím, že já jsem velký spáč, poslední dobou stávám pořád, určitě to bude tedy tím. Dnes je zase neděle a já vstala půl osmé, protože mi začínal v děvet trénink  na koních.

  Opětovně jsem měla milovaného Unikáta, tentokráte jsem s ním šla poprvé na velkou jízdárnu. Koně dnes měli spoustu energie a my se pořád něčemu smáli. Čekalo nás skákání. Pro mne to znamenalo zase něco nového. Dvakrát jsem málem hodila krásného placáka do písku, ale řekla jsem ne!...a znovu se vyškrábala do sedla, takže žádný pád nenásledoval. Kamarádka se, ale pádu nevyhla, vlastně se ani nedivím, musí u toho člověk být, aby poznal proč. Následovalo obcválání jízdárny a krokování. Já si rozhodně trénink užila. Bylo asi čtvrt na dvanáct, když jsme dorazili do stáje (jízdárna je pěkný kus cesty od stáje). Chtěla jsem už jet, protože mě ještě čekala v jednu návštěva babičky a tím pádem i pejska Danečka, ale rozhodla jsem se, že ještě skočím na jízdárnu s ostatními, alespoň se na ně podívat, vyfotit a natočit je. Hodina utekla překvapivě rychle a já už letěla do stáje. Doma jsem se najedla a mohli jsme vyrazit k té zmiňované babičce. 

Daneček za ten týden vyrostl, bylo až k neuvěření, o jaký kus to bylo. Jeho kousání bolelo více. Stejně byl roztomilý, musela jsem prostě vzít jeho uzel a hrát si s ním. Cestou domů jsme si opět koupili točenou zmrzlinu a spokojeně jsme odjeli domů. Zase je večer, den utekl a já? Já budu za chvíli zase spát.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%