Nebudu mít revma

Počasí je pro práci venku zcela ideální. Táta přiváží zedníka, který mi tady na domě při jeho rekonstrukci dělal všechny zednické práce. Je to starý fachman, už v důchodu, takže si vybírá jen některou práci, ale zato má čas skoro vždy. Nechce už ale lézt po lešení, takže třeba fasádu už dělat nechce. Jenže dnes potřebuji nahodit jen místa, která byla vlhká, odfouklá, nedržela apod.

Zedník po lešení lézt nechce, ale dnes musí nahodit sloup u verandy a ten je dost vysoko. Kdybyste viděli, z čeho ten sloup nahazuje, hned byste zavolali někam na bezpečnost práce. Vzali jsme jedny staré dřevěné štafle, jedny nové hliníkové štafle, mezi příčky jsme položili fošnu, a protože byla trochu do vrtule, ještě jsme jí podložili klínkem. A z této tak 20-25 cm široké fošny ve výšce skoro metr a půl zedník nahazuje.

Původně jsem měla do míchačky házet já, ale táta řekl, že tu jednu míchačku, co budeme potřebovat, nahází sám. Naházel míchačky dvě. Opět jsme měli špatný odhad co se množství týče. Zedníkovi jde práce pěkně od ruky, takže už v poledne má hotovo vše, co jsme dnes potřebovali udělat. A protože ho táta musí odvézt domů, mám vidinu volného odpoledne. Už se určitě vracet nebude.

Samozřejmě, že nejdříve oba dostanou oběd. Jarní zeleninovou polévku, maso na žampionech s rýží a hlávkový salát z vlastní zahrádky.

Na mě teď čeká uklízení. Míchačku a nářadí už jsme umyli před obědem, ale ještě musím nářadí, kýble apod. uklidit. Ale co hlavně, musím vytřít doma a na verandě. Jak jsem neustále pro něco chodila a jak zedník nahazoval v pondělí vybouraný komínek od kotle, nanosilo se sem spousta špíny, prachu, malty a kamínků. Ještěže jsem nevytřela už včera. Byla by to zbytečná práce. Udělal jsem dobře, že jsem dala přednost odpočinku.

Navzdory předpovědi je počasí krásné, slunečné, takže se synem vyrážíme zase na procházku. V našem případě spíš opět na závody v rychlochůzi. Však taky za synem pospíchám, zdravím důchodkyně na lavičkách před jejich domy. Chtěly by si povídat, ale syn uhání pár metrů přede mnou a tak nemůžu zastavovat. V ulici pod naším domem už má syn náskok značný. Navíc sousedkách – dalším důchodkyním ve výhledu brání parkující auto, takže se hned diví a ptají se syna, kde nechal mámu. To už se ozývám já, aby si nemyslely, že třeba utekl, nebo že ho nechávám bez dozoru. Myslím, že mezi důchodkyněmi v naší vesnici už jsme známé postavy. Svižně rázující syn a za ním popobíhající matka určitě nezůstanou bez povšimnutí. Zvlášť když kolem jejich domovů uhání skoro každý den.

Venku je vážně moc hezky, takže po návratu z vycházky a po svačině jdeme ještě na zahrádku plít další záhonky kytiček. No tedy záhonky, to je nadnesený pojem. To, do čeho se pouštím teď, je změť všeho možného. Hlavně vína a jeho konstrukce, modřenců, kopřiv, plevele, kamenů, slimáků, šneků a pavouků. Ještě teď mě pálí ruce od těch kopřiv. Aspoň nebudu mít revma. Aspoň babička to vždycky říkala. Tak doufám, že to bude fungovat.

Tak teď ještě práce pro zaměstnavatele, pak spát a zítra zas pracovat. Život se přece skládá většinou z práce a povinností. I já se tu pinožím se svým nicotným životem, nemám velké ambice, starám se o rodinu a nesnažím se spasit svět. Snad to nevadí. Ale teď mi dávají doktora House, tak se jdu dívat. Práce počká.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283