Vzdušným zámkům zemětřesení neublíží

  ,,Chci vilu s velkým bazénem, obrovskou zahradu se vznešeným psem, super fáro ve stylu amerických filmů a na dovolenou si zajedu na Měsíc!“ Proč by ne? Když na to máš, tak si to kup. Radši by ses měl vrátit zpátky na zem a žít ve skutečnosti než básnit o nesmyslech. Co teď máš? Polorozpadlou chajdu s malou předzahrádkou a vypelichaného psa? A kam jezdíš na dovolenou? Jako dovolenou bereš, když dostaneš v práci volno a můžeš být doma s rodinou? A víš, že se ti nedivím? O tom ten dnešní svět je. Máš prachy? Jseš někdo. Nemáš? Jseš nula. Peníze hýbou světem, ale... kde je vzít? Ale už dost o penězích. I když jsou jedním z nejaktuálnějších témat, tak jich mám po krk.

Měla jsem sen stát se zpěvačkou, ale už od mala jsem slýchavala, že si můžu zpívat jedině ve sprše. Dobře, tak jsem tedy zpívala žluté kachničce a modré velrybě. Ale když jsem takhle jednou vlezla do vany a spustila jsem svou árii, tak velrybka plavala vzhůru nohama a kachna se schovala do bublinek. No, od té doby je moje kariéra zpěvačky v troskách. Sen se změnil v noční můru. Takže myslím, že jeden můj vzdušný zámek byl na to tata rozmetán v prach. A pak že mu ani zemětřesení neublíží. Pche. To jsem viděla...

Jeden čas mě bavila matematika, nosila jsem domů samé dobré známky, ale když přišla na řadu geometrie, tak jsem zvojtila všechno, co se jen dalo. Z jedniček jako biče se staly kule jako Brno a od té doby je ze mě antitalent na umění s pravítkem i bez něj.

Jeden malér za druhým. Ano, to byly mé sny. Stát se něčím na co prostě nemám vlohy a ani je mít nikdy nebudu. Nejsem vědeckým talentem ani zpěvačkou, ale přesto mám sny. A budu se je snažit splnit. Na každého někde čeká štestí. S někým si hraje na schovávanou, ale dřív nebo později na nás vybafne a ani nebudeme vědět, jak se k nám dostalo. Ale jedno je jisté, určitě to bude naší zásluhou. Kdo jiný by nám také své štěstí půjčoval, že?

Proč jsem se rozhodla napsat tento článek? Ráno jsem absolvovala další sezení u psycholožky. Myslela jsem, že se seberu a prásknu jí dveřma před nosem. Takový kecy jsem ještě neslyšela. Nakonec jsem se udržela a odešla s úsměvem na tváři. Měla jsem z ní legraci. Vůbec netuším jak takový člověk může pomáhat lidem, ale jedno je jisté, už mě tam nikdo nikdy nedostane.

A proto si myslím, že naše sny jsou jako vzdušné zámky, kterým ani zemětřesení neublíží. Jen ty mé pořád padají k zemi. Zatracená gravitace.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284