Už jste si někdy s někým psali ve verších?

Vím, že tento článek je poněkud netradiční, ale nedá mi to a musím vám ukázat, jak se dá hovořit ve verších. Verše označené zájmenem ON jsem neskládala já, ale odpovídala jsem na ně, proto jsou mé verše označeny ženským rodem tohoto zájmena, tudíž ONA.

ON:

Chci Ti skrze messengera
popřát krásný den
pestrá a mnohokvětá
Květinko z louky Psanců.
Ty jsi jedna z básní, která
od počátku
zdobí stránky světa
(a je bez škrtanců).

Nezlob se za verše sporé,
šetřím jimi -
abych i po pár letech
měl čím Tě stále těšit.
Jsem vybaven detektorem
(větří rýmy),
šířím je internetem
-nestačí mi na ně sešit.  

A proto

Je-li smutno v očích Květy,
hořké slzy z víček kanou,
potěší snad moje věty
srdce - výheň rozdmýchanou.

Potěší snad srdce dívky,
které tluče mojí řečí.
Přijmi verše od naivky,
čti je ve svém prohlížeči.

ONA:

Když je smutno v očích mých,
jednoho autora básní najdu si,
do srdce mého život vdých….

Verše a květiny,
spousty těch krásných básní,
není to to jediný,
co srdce mi vyjasní.

S pocitem štěstí,
s láskou uvnitř mě,
cestu mi klestí,
jeho srdce spanilé.
Pampelišku na polštář,
čtyřlístek do vlasů
a z mých očí rozpoznáš,
ten cit pro krásu.
Tóny hudebních nástrojů,
milý zpěv slavíka,
spousty zajímavých postojů,
ale nikdo nic neříká.
Všichni mlčí,
tají se tím, co jsou,
jako stopy vlčí,
co sněhem zapadnou. (a už nejsou vidět).

ON:

Čtyřlístek do vlasů
a vyplout v moře širé,
nepoznat břehů,
jen Tvou náruč znát.
Zpit krásou Parnasu,
na hlavě kněžský biret,
posvětit něhu,
smět tak milovat...


Hřeju se jako hadi
na kamenech v trávě,
jen úmysly mám
dobré, nejčistší.
Slovíčky, která hladí,
mluvím ostýchavě
o tom, co vnímám,
co Ty neslyšíš.


Já píšu v noci a Ty mi píšeš ve dne
a zkoušíme se oba dobrat svého.
Já píšu z Jirkova a Ty zas ze Slaného
a platí mezi námi "dva se rovná jedné

ONA:  

Jak sám říkáš,
já ve dne, ty v noci,
do světa fantazie unikáš,
a už není nám pomoci.

 Hvězdy na nebi,
měsíc jasně svítí,
a někde na zemi, na krásné louce,
kvete letní kvítí.

Usmívám se, ale srdce mě zebe,
hřeje mě tvůj dotyk,
bylo by mi krásně,vedle tebe.

Zpěvná duše,
umělecké rozpoložení,
tamhle kvete růže,
svět čeká na zapršení.

Tvé úmysly, dobré, nejčistší
moje úsměvy,
myšlenky nejvyšší.

Slova která hladí,
že mluvíš ostýchavě?
To přece nevadí,
je to krásné právě.

 

Musela jsem vám ukázat, jak je krásné veršování. Mělo to být jen takové malé zpestření dnešního článku, ale nějak se mi začíná chtít spát. Dnes jsem totiž byla celé odpoledne zhruba od jedné hodiny až do deseti hodin do večera doma sama se psem, který mě neposlouchá a bere mě jakou svou ohryzávací hračku. Respekt u mého psíka budí pouze a jedině můj drahý otec, který měl bohužel odpolední, takže jsem krásně unavená. Ke všemu jsem musela i přes studijní volno vstávat v půl sedmé, protože od půl osmé jsem měla jízdy. A můžu Vám říct, že už mi to jde. Opravdu jsem si dnes připadala skvěle. Jela jsem skoro osmdesát a připadala jsem si jako královna silnic. Jsem na sebe hrdá a to právem.

Teď půjdu spát, protože ráno musím vstávat v sedm hodin. Jedu na pěveckou soutěž, tak Vám dám zítra vědět, jak jsem dopadla. Doufám, že se alespoň umístím. Minulý rok to bylo první místo, ale ráda ho přenechám jiným a spokojím se s nějakým jiným umístěním. Ale je to vlastně jedno, protože budu zpívat, dělat to , co mám ráda a to je důležité. Držte mi ale i přesto palce.

Dobrou noc

 

 

 

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283