Nějak rychle se to blíží a mě to děsí

Budem chtít lásku na sto let, za ní jít a znát ji nazpaměť, co může být víc, než mít někoho rád. Tohle jsou slova písničky, kterou jsem si velice oblíbila. A mít někoho rád, je převelice důležité a já to znova již poznávám, díky bohu. Vše se snad srovnává a bude už to jen lepší a lepší.

Jsem trochu vynervovaná a proto poslouchám ploužívé písničky a někdy u toho trochu smutním. Zítra mě čekají jízdy. Teprve třetí. Docela se bojím, po těch druhých se mi tam nechce. Asi jsem toho totiž zvorala víc, než jsem chtěla. Jsem docela málo soustředěná. Mám od pondělí do středy studijní volno, ale krásně jsem ho zaplnila. Zítra jízdy, v úterý jedu na pěveckou soutěž a ve středu musím k zubaři. Ve středu je také pro mě (podle ostatních) docela významný den, i když to cítím trochu jinak, budu slavit totiž osmnácté narozeniny.

Nějak se na ty osmnáctiny ani netěším, přijde mi to hrozně brzo. Necítím se na to, že bych měla být za tři dny plnoletá. Připadá mi to jako chvilka, kdy jsem chodila do školky, na základní školu a ted už mi bude osmnáct. K sakru, ten čas ale rychle letí. Ani nevím, jestli to budu nějak velkolepě slavit. Asi už to začínám brát tak, že je mi jen o rok víc. Budu muset být zodpovědnější, příde více problémů a já už si nebudu moct ani říkat dítě. I když dítě nejsem už trochu déle, jakože doslovně, někdy vyvádím věci, které by malé děti ani neudělaly.

Jednoduše to shrnu, mám strach ze zítřejších jízd, mám strach ze středeční návštěvy zubaře, protože mi má vrtat dva zuby a také mám strach ze svých osmnáctin, protože tím se pro mě zavírá jedna etapa a musím vstoupit do dalšího, novějšího a zodpovědnějšího života. Už prostě asi nemůžu být ta malá holčička.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%