Zeď nám spadla, kdopak nám ji postaví?

Tedy abych byla přesná, ona naštěstí nespadla tak úplně sama od sebe. I když do toho neměla daleko. My jsme jí trochu pomohli. Ale opravdu jen trochu. Stačilo totiž vzít za její kraj a trochu potáhnout směrem k sobě a půl zdi bylo na zemi.

V písničce se taky zpívá: „Zavoláme na dědečka, on má velké kladivo, dá do toho čtyři rány a už je to hotovo“. Tak i tímto jsme se inspirovali. Sice jsem nezavolala dědečka, ale statného muže. Ten do toho dal opravdu pár ran kladivem a další kusy zdi se hroutily k zemi. Dokonce i já holýma rukama jsem mohla tu zeď rozebírat. Doslova se drolila pod rukama.

A protože spodek zdi byl z betonu, kousíčků cihel, oblázků a železných drátů, přišlo ke slovu i bourací kladivo.

V písničce se taky zpívá: „kdopak nám ji postaví?“ To až takový problém není. Větší problém je z čeho a za kolik. Na tomto problému spolupracujeme se sousedkou, se kterou máme tuto zeď společnou. A protože jsme obě samotné ženy bez manželů, zvolili jsme spíše levnější variantu.

Ale ta přijde až posléze. Teď ještě se musíme zbavit té hromady suti. Jeden kontejner už tu mám na tu suť, co jsme vykopali okolo domu. Ta kontejner naplnila ze dvou třetin, takže zbytek doplňujeme sutí ze zdi. Druhý kontejner slíbila zajistit sousedka. Její syn prý má auto s kontejnerem. Nevím, jestli ho vlastní, či pracuje jen jako jeho řidič. My jsme bourali, ona zajišťuje kontejner, nakládat budeme doufám společnými silami.

Před polednem přijíždí firma odvézt ten můj kontejner. Dívám se na jeho natahování na auto a mám trochu obavy, aby auto nepřevážil. Kontejner totiž stojí trochu ze svahu a přední kola náklaďáku se na chvíli ocitají pěkně vysoko ve vzduchu. Navíc pršelo, takže suť je mokrá a těžká. Co bych dělala, kdyby se mi tady případně opravdu auto i s kontejnerem převrátilo! Naštěstí se to nestalo.

A teď už nastává čekání. Nikoli na Godota, ale na sousedkou slibovaný kontejner a jejího syna. Vyjednala jsem si pomoc u svého budoucí zetě. Ten má volno dopoledne a případně až do tří. Ještě není ani v rodině a už ho, chudáka, využívám. Další, koho jsem povolala je přítel. Ten přijede po práci. Další jsem já. S lopatou už jsem málem srostlá. Snad sousedka také zajistí nějaké lidi.

Knihu Čekání na Godota jsem sice kdysi četla, ale asi nejsem na té správné intelektuální úrovni, protože mě absolutně nezaujala, nelíbila se mi a nepochopila jsem, co tím chtěl autor říci, takže jsem ji ani nedočetla. Tak ani nevím, jestli se nakonec toho Godota dočkali. Já jsem se bohužel sousedky, jejího syna a už vůbec ne kontejneru nedočkala. Psala pouze SMSku, že syn musí a autem na technickou a že se bude snažit odpoledne. To nám ta spolupráce pěkně začíná. Doufám, že to není předzvěst věcí příštích.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283