Nebylo lehké pořád psát
Moje poslední práce v tomto měsíci je logicky dnes 30.dubna. Ani nevím, jak jsem dokázal každý den něco napsat o svém dnu. Neztratil jsem ani jednu práci, což mě samotného udivuje. Avšak je to tím, že jsem věděl, že pokud nebudu psát pravidelně, tak se můžu s dobrou pozicí rozloučit, protože můj bodový průměr oproti jiným, není nikterak skvostný. Za třetí místo jsem velmi spokojený a nabudilo mě to k dalšímu psaní, ve kterém budu pokračovat i nadále.
Ale nyní k dnešnímu dnu.
V minulých letech jsem vždy trávil čarodějnice na Smečně. Letos tomu však bylo jinak, ale nejprve pěkně od začátku. Ráno jsem se těšil na tělocvik, protože jsem si myslel, že budeme v tělocvičně hrát volejbal nebo futsal.Velmi mě překvapilo, když nám učitel řekl, že jdeme ven běhat 1000m. Nohy jsem měl takový ztěžklý, ale o to víc mě překvapilo, když jsem doběhl hned za vítěznou dvojicí na druhém respektive na třetím místě.
Další hodiny se nevyznačovaly ničím vyjímečným, a proto asi není potřeba o nich něco psát.
Po pěti letech jsem dnes nešel na čarodějnice, ale nevím proč mě to vlastně, ani tak nevadilo. Vzal jsem si knížku Šla s ním až k šibenici, kterou jsem dostal při vyhlašování cen nejlepších soutěžících ve Velké školní soutěže.Musím říct, že jsem musel číst docela pomalu, abych všechen obsah pobral a vlastně jsem se nedostal ani tak daleko, jak bych očekával.
Večer jsem dopsal poslední věty mé práce do zvláštní otázky za tento měsíc. Nyní se již velmi těším na příští měsíc. Jsem zvědav na ,,konkurenci´´ a hlavně na to, jak se mi bude dařit v následujícím měsíci.
Fotografie:
Každý den si promítám nedávné hodiny
David Alltman, Slaný
30. 04. 2010, 21:33
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.