Štěňátko

  Ráno jsem vstávala až v jedenáct hodin, byla jsem stále ospalá, ale zase to nesmím se spánkem přehánět. V půl dvanácté byl oběd, a hned potom následoval velký úklid pokojíčku. Musela jsem si to trochu přerovnat ve skříni, vyčistit klec našemu osmáčkovi, který už je konečně po měsíci ochočený, vyluxovat, utírat prach, prostě všelijaké věci, které k úklidu patří.

  Konečně bylo hotovo a mamka se mě tázala, zda-li pojedu babičce popřát k šedesátýmdevátým narozeninám. Tuhle nabídku jsem nemohla odmítnout, nejen kvůli tomu, že by to babičku mrzelo, ale bylo by to i velice nevhodné, vlastně já tam jezdím ráda. To co nás čekalo tam, jsem opravdu nečekala. Nejdříve naše cesta směřovala do obchodu pro nějakou kytku a dárek. Když už jsme chtěli vyrazit, měli jsme chuť na zmrzlinu, proto jsme zamířili ke stánku s točenou zmrzlinou, ale tam nás poslali s prázdnou, prý bude až za dvacet minut, naše mrzuté obličeje nasedli do auta a hurá k babičce. 

  Povídali jsme si, najednou zazvonil zvonek. Nikdo nevěděl kdo by to mohl být a po chvilce jsme uslyšeli babičku, jak se nad něčím rozplývá. Vyběhli jsme tedy ven, a babička v náručích nesla malé štěňátko. Už když jsem psala o zemřelém Bojárkovi, byla babička rozhodnutá, že si pořídí dalšího vlčáka, tenhle měl být až v květnu, ale stala se malá přepadovka. Zbytek času, který jsme tam byli, zkoumali jsme to malé, vykulené štěně. Nejvíc bylo roztomilé, když se ke mne přitulil na pohovce, myslím, že si tam brzy zvykne. 

Domů se nikomu nechtělo, ale museli jsme už jet. Ještě nesmím zapomenout na jméno, babička mu dala jméno po svém před, před psovi, tedy Daneček. Cestou jsme se ještě stavili pro tu naší vytouženou zmrzku. Teď už se jen připravit a opět se položit do teplých peřin.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%