Kopu si tu zákopy

Na dnešek ráno se ohlásil táta, že přijede pracovat. Ptám se, co to je „ráno“? „No, já vstávám dřív než v poledne, ale budu na tebe hodný, tak přijedu na devátou.“  Takže je osm hodin a já vstávám. Na sobotu je to brzy, ne? Samozřejmě, že je teprve půl deváté a naši už jsou tu. Přijíždí i máma. Minulý víkend totiž táta odmontoval dřevěné schodnice venku na zahradu, protáhl je hoblovkou a napustil něčím na bázi oleje. Předchozí velmi „kvalitní“ lak určený pro venkovní použití na dřevo, totiž nevydržel ani dvě sezony. Takže zkoušíme něco jiného.

Otec opět přidělal schody a teď si mě povolal a obhlížíme, jak pokračují práce na odizolování domu. Jestli prý už jsem objednala kačírek? A co kontejner na tu hlínu? No upřímně, moc nepokračují. Nevím, kde sehnat někoho, kdo by mi vykopal ty zákopy podél domu. Táta se rozčiluje, že on to tedy rozhodně kopat nebude, to ať se na něj nezlobím. Já se ale přece nezlobím. Chápu to. Je dost vážně nemocný a takovou těžkou práci nemůže dělat. Ale kde nějakého kopáče sehnat? A s tím kačírkem – já ho objednala, ale 4 tuny místo jedné. Nikoli, že bych byla tak hloupá, ale zkuste s někde objednat, aby vám dovezli něčeho jen trošku! Třeba jen tři kolečka písku nebo právě půl kubíku kačírku. Oni bohužel vozí nejméně celé auto a na to se vejdou 4 tuny. Co budu dělat s tím zbytkem, to tedy nevím. Takže se táta uvoluje, že mi pro kačírek zajede s valníčkem za autem (předtím to odmítal, že si nebude huntovat auto, že si mám pořídit závěs za vlastní auto a dojet si tam sama). Tak opět volám firmě a ruším ten kačírek a naopak objednávám kontejner na suť.

No a teď po obědě jsem vytáhla lopatu, kolečko a jdu dělat kopáče. Jenže když odkryji svrchní vrstvu, zjišťuji že základy jsou všelijak hrbolaté a uřízlý beton (co jsme minule sousedovi tak zaprášili čerstvě umyté auto) mi nedovolí lopatou tu hlínu vyhazovat. Tak opět do kůlny a tentokrát malou lopatku. Jenže ta je zase stará, všelijak okousaná a ohýbá se. Navíc jsem v další vrstvě narazila na veliké kameny, tak si jdu ještě pro krumpáč. Teď hledám ještě zednickou lžíci a vyhazuji hlínu nakopanou krumpáčem ven zednickou lžící. Dělám zvlášť hromadu balvanů, zvlášť hlíny s různou sutí a dobrou hlínu úplně zespoda vozím v kolečku na zahradu. Ta je totiž docela hrbolatá, tak hlínou vyrovnávám různé prolákliny.

Kopu už od dvou hodin, teď jsou čtyři a mám vykopáno asi 4 metry příkopu hlubokého tak 40 cm. Samozřejmě kdyby to dělal silný chlap, tak by za stejný čas měl hotovo dvakrát tolik práce. Naštěstí přijíždí přítel, takže se hned zapojuje a chce mi pomáhat. Jenže kopat a vyhazovat hlínu zvládám, tak ho zaúkoluji rozbíjením ještě zbylého betonu ve výklenku za rohem. 

Kopu, vyhazuji a vozím až do šesti, kdy už musím jít připravovat večeři. Sice jsem si dala na uvolnění krásně teplou sprchu, ale přece jen mě bolí ruce. Záda ani tak moc ne. I když jsem čekala spíš bolavá záda. Takže si beru prášek na bolesti. Pro jistotu. Jsme přece jen ženská zvyklá pouze na práci v domácnosti, na zahrádce a u počítače. Kopáč prostě nejsem. Ale když je to nutné, udělám i tuhle práci. Sice mi to trvá déle, ale zvládnu to taky. Žena prostě musí zvládnout všechno.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283