Nevypočitatelný kopec

Dobrý podvečer,

Ptáte se jak dneska bylo? Docela legrace, tedy pro mou smolařku kamarádku ne, ale já jsem se neubránila smíchu.

Ale hezky popořádku. O problémech s parkováním jsem vám už psala a tak jsem zkusily využít možnosti zaparkovat před Ikeou. To byla hračka, volných míst bylo tolik, že jsme si mohly vybrat. Teď nastal úkol číslo dvě, najít chodníček, který vede až k nám před budovu.

Bohužel jsme nic nenašly a to ani tehdy, když jsme si vyčistily brýle.

Ale přece jen něco.Taková ušlapaná cestička mezi polem a hranou svahu. Jsme holky statečné a tak jsme vyrazily. Počasí nám přálo, bláto bylo jen místy, a zdálky jsme viděly naší oblíbenou budovu. Za chvilku ale rovinka končila a před námi se objevil prudký kopec dolů, zakončený velikou haldou hlíny. Co teď? No přece se nebudeme vracet a nepojedem metrem.

„To seběhnem“, říká moje kamarádka. No moc se mi do toho nechtělo,“raději opatrně sejdem bokem“, navrhovala jsem .“Nebuď posera“.Tak dobře, řekla jsem si a odvážně jsem se pustila z kopce dolů. Tak, tak jsem to dole ubrzdila. V tom za sebou slyším řev a už vidím jak se Jana

zabořila do hlíny.Vletěla tam na stojáka a zanechala za sebou pěkný otisk své postavy.

Její oblečení rázem změnilo barvu na hnědou a Jana plivala hlínu z pusy a otírala brýle.

Bylo mi jí líto, ale ta situace byla tak komická, že jsem smíchy až brečela.

Došly jsme do práce a já se místo oběda vydala zpět, abych koupila Janě nové triko,

kalhoty a mikinu.Naštěstí máme stejnou postavu a tak to dobře dopadlo.V podstatě na tom Jana vlastně vydělala.Špinavé oblečení se vypere a ještě si pořídila nové.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283