Průřez dnem zbrklé sklerotičky

Milí čtenáři,

Víte co? Zítra jdu poprvé do autoškoly. Dnes jsem si od kamaráda zapůjčila knihy, které k tomu jsou potřebné, abych si je nemusela kupovat. Docela mě odrovnalo, že je toho tolik a opravdu nevím, kdy se to budu učit, ale zvládnout se to asi musí.

Jak jsem si myslela, že tenhle týden bude pohodový, tak jsem se spletla. Dnešek začal velmi podařeně. Spolužák ze třídy, již párkrát v minulých článcích zmíněný ,,Noži" má dnes osmnácté narozeniny. Připravily jsme mu s kamarádkami dortík se svíčkou, koupily mu lahev Ferneta, (když má ty osmnáctiny, je to legální ne?) a k tomu ještě skvělý obraz na památku, ve kterém jsou uloženy životně důležité věci, obraz je s vtipným podtextem, jmenuje se žij zdravě! Když Noži dorazil do třídy všichni začali zpívat známou píseň Hodně štěstí, zdraví, poté jsme Nožimu popřáli jednotlivě, trochu ho olíbali a on se vrhl na rozbalování svého dárku, tedy hned po tom, kdy sfoukl svíčku. Myslím, že měl docela radost, a tak dnešek začal hezky.

Beseda o polské kultuře proběhla také docela pěkně, jen se mi při ní chtělo trochu spát, ale to jen mezi námi.

Jenomže pak přišly poslední dvě hodiny laboratorních prací z fyziky a bylo po srandě. Naběhla na nás profesorka v bílém plášti a už to lítalo. Já jakožto fyzikální ,,nechytrák" mám vždycky docela problém s jakýmikoliv výpočty. Dnešek tedy nebyl výjimkou. Železo o hmotnosti 73 g jsem měla ponořit do horké vody a nechat zahřát. Následně ho vyndat ponořit do studené a změřit teplotu studené vody po tom, co jí těleso dodalo teplo. No hrůza. Doufám, že jsem nenapsala nějakou hloupost, berte to s rezervou, já a fyzika, to jsou dvě věci, které nejdou k sobě. Takže když jsme s kolegyní doměřily (pracujeme ve dvojicích), šly jsme počítat, zda nám to vyšlo správně. A výsledky? Nevyšly! Podle profesorky nám vyšla tak polovina toho, co mělo vyjít. Takže další skvělý den a čtrnáct dní trávení nad laboratorní prací. Naštěstí ve 14:10 hodin skončila škola a já se mohla vypravit k doktorce, kvůli zdravotnímu potvrzení do atutoškoly.

K doktorce semnou šel kamarád Honza, alespoň jsem si měla s kým popovídat. V čekárně před ordinací jsem si pověsila bundu i s klíčema od domu na věšák a vešla dovnitř, sestřička mě totiž vzala hned, dala pár razítek a podpisů a vyžadovala ode mě tři sta korun. Takže jsem zase jsem o tři kila lehčí! (Kdyby to tak bylo i objemově!) Pak jsem samozřejmě odešla bez bundy, jakožto zarytý sklerotik. Šla jsem s kamarádem k nim domů pro ty knížky do autoškoly. To, že jsem nechala u doktorky bundu i s klíčema mi došlo až u domu, kde jsem bundu začla hledat. Samozřejmě jsem se musela vrátit k paní doktorce, kde bunda naštěstí zůstala. Tak jsem si přidělala cestu navíc, zhubla nějaké to deko a teď se půjdu pěkně podívat do těch chytrých vypůjčených knížek. Už aby bylo půl sedmé a začal můj oblíbený seriál Ulice, jedině u tohoto seriálu si doopravdy odpočinu.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%