Dostaň ježečka k jablíčku

Dnešek byl opravdu dnem originálním. Nikdy bych do lidí, kteří jsou zvláštní tělem i duší neřekla, že mohou být tak charakterní. Vše je asi o tom prvním dojmu, i když se říká, že člověka musíme nejdříve poznat, než na něj zanevřeme. V žádném případě tím tedy nechci naznačit něco ve smyslu, že jsem na někoho zanevřela. To naopak, jen jsem netušila, že se s tím dotyčným dá tak skvěle mluvit.

Šla jsem totiž hledat společně s paní profesorkou na výtvarnou výchovu naší třídní knihu. Trochu se nám ztratila, ale záhada byla brzy vyřešena. Profesorka nám ji omylem sebrala a zamkla jí ve svém kabinetě, takže se vlastně našla celkem rychle. Jenže já jsem moc rychle z kabinetu neodešla. Promlouvala jsem s profesorkou, která mi otevřela oči a řekla, že mám jít za tím, čím chci a věřit. Lidé, kteří si prošli něčím špatným ( jednoduše,když byl někdo z nich třeba šikanován), tu špatnou věc již nikdy neudělají, protože si uvědomují jak zlé to pro ty druhé je. Ale jsou i výjimky, které se asi nikdy nepoučí a budou zneužívat svoji moc. A když už dostanete jednou přes prsty, posílí vás to a potom už nechcete být ti nejhorší. Uvědomit si to, byla nejtěžší věc v mém životě, ale vzala jsem to za ten správný konec (naštěstí). Již kdysi dávno mělo moje ,,JÁ" tendenci směřovat k pedagogice. Hrála jsem si na učitelku od svých šesti let, co jsem poprvé navštívila školu. A musím říct , že to nadšení mi zůstalo dodnes. Jen jsem měla trochu strach z toho, že bych ty děcka musela některé v dnešní době umlátit. Ale chce to autoritu ne? Tak budu doufat, že tu si umím vydupat. Nakonec jsem se tedy definitivně rozhodla, že můj směr bude pedagogická psychologie. Třeba jednou budu i někde učit, ale radši bych těm dítkám porozuměla, protože někdy nám dospělí moc ani porozumět nechtějí. Zkrátka a dobře už mám v sobě po dnešku konečně jasno.

Ale to není, co jsem vám chtěla povědět, tak tedy k hlavní věci dnešního dne.

Dnešek přinesl další nudnou hodinu biologie. Tento předmět mě baví jen tehdy, když se probírá něco, co se mi líbí. Jinak se dokáže přiblížit úrovní oblíbenosti k matematice. Myslím že až budeme probírat člověka, bude to lepší, protože je to úplně o něčem jiném než hmyz. To mě opravdu nebaví. Jak už jsem se tady zmiňovala, sedím v poslední lavici se sousedem, bez kterého se opravdu neobejdu. Ale ono i okolí mého místa hodně o něčem vypovídá. Je to takový útulný koutek přátel, kterých si moc vážím a se kterými nudu nikdy nezažiju. Můj spolusedící zas vymyslel další ,,bejkárnu". Začal malovat bludiště. Ano opravdová bludiště, kdy máte nějaké zvíře nebo věc dostat do určitého místa. Všichni to jistě znáte. Musím tedy říci, že jsme se dnes opravdu nasmáli. Zvláště po předložení bludiště se slovy: ,,Dostaň ježečka k jablíčku!" Rozesmálo mě to a musím říct, že to bylo opravdu ,,zapeklité" bludiště. Až jsem se smíchy za břicho popadala. Stačilo udělat pár tahů a bylo vyřešeno, jenže nešlo ani tak o to bludiště samotné, jako spíš o ty kresbičky. Jednu jsem vám vyfotila, tak snad se zalíbí. V poslední lavici prostě není o zážitky nouze.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%