Sen ze Zoologické zahrady

Dneska Vám budu vyprávět o mém snu. Probudila jsem se z něj asi ve čtyři hodiny ráno a přemýšlela jsem, proč se mi zdálo zrovna něco takového. Ale na jednu stranu je to výhoda. Zasvětilo mě do to tajů zvířat v zoo a naučila jsem se jejich univerzální řeč.

Můj sen tedy spočíval v tom, že jsem jela do nedaleké pražské zoo. Prohlížela jsem si orangutany a už v jejich pavilonu se mi zdálo, že je něco v nepořádku. Byli takoví vyplašení a bouchali prackami do skel. Docela jsem se bála, protože největší orangutan sklo nakřápl, ale pak ho zřejmě začala svědět zadní část těla, tak s tím přestal a podrbal se. Samice orangutanka mi furt něco ukazovala, asi se mi snažila něco vysvětlit. V tu chvíli mi to ještě nedošlo. Říkala jsem si, že to vypadá jako by mi chtěla říct, že mám něco na hlavě, jako ve vlasech. Nechtěla jsem ovšem ztrácet své normální smysly a řídit se tím, co mi ukazuje nějaká opice. Tak jsem si nevšímala toho, co na mě ukazuje a sledovala jsem drbajícího se orangutana.

Další cesta vedla do pavilonu slonů hned vedle pavilonu žiraf. Miluji žirafy, vyzařuje z nich takové charisma a pohoda. Jsou to zajímavá zvířata. Žirafa přišla až ke mně a očima si koukala na hlavu a hlavou na mě kývala. Tentokrát už mi to bylo divné a tak jsem se šla podívat na veřejné záchody do zrcadla, co se tedy děje. Bohužel nic příjemného, asi se nademnou proletěl nějaký holub. Umyla jsem si ,,výkal" z hlavy a pak jsem ještě pár minut rozdýchávala, že za to můžou vlastně orungatka s žirafou, že nechodím po zoologické zahradě s tím ,,fujtajblem" na hlavě.

Sen tedy pokračoval a já se rozhodla, že zvířatům poděkuji. Vrátila jsem se do opičího pavilonu a zaklepala na orangutanku, ta se otočila a já jí poděkovala. Mezitím se orangutan stále ještě šťoural kdesi, no moc hezká podívaná to tedy nebyla. Orangutanka zase nejspíš uměla odezírat ze rtů (za sklem není slyšet), protože dýchla na sklo a vepsala na něj, že není zač. Málem to semnou seklo. Opice umí psát?  

Připadalo mi, že začínám být paranoidní, tak jsem se odebrala do pavilonu žiraf a žirafu jsem pohladila po hlavě. Jelikož je pavilon vyvýšený a žirafy mohou až k vám, dalo se to docela hezky. A žirafa mi na mé pohlazení odpověděla: ,, Slečinko, dobře že jsi si všímala mých gest a uposlechla mého kývání. Každý, kdo pozoruje nás zvířata více, porozumí nám." V tuhle chvíli jsem měla chuť zavolat do Bohnic a počkat na pány v bílém se svěrací kazajkou. Připadala jsem si opravdu jako blázen. Jenže jsem opravdu od té doby rozuměla všemu, co si zvířata povídala. Proto je asi dobré vnímat, co zvířátka dělají.

A víte co? Strávila jsem nakonec v zoo celý den a získala si pár zvířecích přátel. Žirafu Eugénii, orangutany Žofku,Kletuse a Amaréna. A taky tlustého lachtana Harvyho. Doufám, že se do toho pěkného, i když bláznivého snu zase někdy vrátím.

Skončil totiž moc brzy. Již ve 4 hodiny ráno, ale zase jsem do sedmi měla o čem přemýšlet.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%