Oslava u „nealkoholiků“

Dnes mě opět budí nepříjemný zvuk. Tentokrát zvonění telefonu. Volá moje máma, zda mohou s tátou navečer přijet na návštěvu, když mají kluci ty narozeniny. Ohlašují se předem (i když ne dost předem), abychom vůbec byli doma či neměli jiné plány. Jsem trochu překvapená, protože doposud bylo zvykem, že máma (babička) vždy když měl někdo svátek či narozeniny, zvala všechny na oběd a oslavu k sobě. Co se to tedy děje? Prý už jí nebaví pokaždé celý den vařit a péct, takže to hodlá změnit a ode dneška kdo slaví, ten taky hostí.

Takže honem vstávat. Když má přijet máma, tak to musím uklízet!! A pořádně.

Včera jsem sice šla do postele dřív než obvykle, jenže s knihou a to byla chyba, protože jsem nešla spát, ale četla si. No nic, hurá do úklidu.

Tak kam všude by se máma mohla podívat? Co všechno musím uklidit a vycídit? Raději všechno! A to jsem slíbila klukům slavnostní oběd. No, to stihnu. Vždyť dám jen péct kuřecí stehna a bude se to dělat samo. Dort péct nemusím, syn ho nemá rád. Dávám mu tedy vybrat, co chce upéct sladkého. Vybírá si bábovku. Nemá rád nic namazaného, naplněného či s krémem. I rohlíky jí suché. A v jídle praktikuje „dělenou stravu“. Nejdřív sní z talíře to, co mu nejméně chutná, pak to, co mu chutná trochu víc a nakonec maso. Jednou už se mu to nevyplatilo, když si poručil moc knedlíků, předtím měl ještě polévku, takže když se dostalo na maso, už nemohl.

Dávám mu vybrat, co chce ke kuřeti za přílohu, když je ten oslavenec. Vybírá si knedlík a zelí. Tím lépe. Knedlík vyndám z mrazáku a zelí uvařím za chvilku. Dnes na oslavu červené. S brambory by byla větší práce.

Syn je dnes opatrnější a knedlíků si dává méně.

Mladší syn naopak sní vždy a všechno, ale taky se opičí po bráchovi a jí stylem „dělená strava“.

Ještě umýt nádobí a uklidit kuchyň. A co teď? No jo, ale co nabídnu za pohoštění našim!? Nic nakoupeno nemám, protože podle zásad „dělené stravy“ chlebíčky patří do kategorie jídel, která jsou moc pohromadě a nedají se dobře dělit, tudíž se nejí.

Přece jim nenabídnu jen bábovku!

Tak honem, co tu mám? Tři zbylé brambory od včera, v mrazáku obrovské celozrnné rohlíky, šunku, vajíčka, zeleninu mám vždy, okurky vlastní výroby. Že bych udělala chlebíčky? Jo, to půjde. A hele, mohla bych udělat i bramborový salát na ty chlebíčky. Tak honem zase vařit. Vajíčka už budou, ještě zeleninu, stačí trošku. Ze tří brambor bude salátu tak akorát. Normálně ho sice dělám s bílým jogurtem, ale ten dnes nemám. Tak holt bude jen z majonézy a tatarky.

Ale co kdyby naši salát nechtěli, protože jim třeba zrovna není dobře nebo je bolí žaludek? Tak dělám půl chlebíčků se salátem a půl jen s máslem.

Sakra, abych s sebou hodila. Máma sice říkala navečer, ale jejich čas je trochu jiný než ten můj. Pro ně navečer klidně bude v půl páté odpoledne.

Je půl páté a zvoní telefon. No neměla já jsem pravdu?! Máma. Že už jedou.

Vařím jim čaj a kafe, bábovka jim taky chutná, chlebíčky i salát mají u nich úspěch. Přípitek se praktikuje coca colou. Děda si dělá z vnuka legraci, že by to chtělo v jeho věku už taky nějakou cigaretku či pivo (věkem už si to opravdu může dovolit), ale syn se na to šklebí a dělá blee. Prý na facebooku zjišťuje, kolik je u nás „nealkoholiků“ jako on a zatím je tam prý sám. A doopravdy i kdybyste ho se zbraní v ruce nutili, aby si třeba jen úplně maličko cucnul alkoholu či potáhl z cigarety, neuspěli byste. Takový k tomu má odpor.

Takže oslava není nijak bujará, ale přesto veselá. Vydařila se.

Jen tu knížku z nočního stolku bych měla dát někam daleko, abych se konečně vyspala.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283