Ráno jsem vstala z postele kupodivu pravou nohou, takže se mi už od rána celkem vedlo. V pohodičce jsem si dokráčela na autobusovou zastávku a očekávala příjezd bláznivého řidiče.
Po cestě, které utekla jako voda, jsem potkala kamaráda, kterého jsem už dlouho neviděla. Chystal se do autoškoly na zkoušky, tak jsem mu popřála hodně štěstí a upalovala jsem do kriminálu přezdívaném škola.
Měla jsem jen do půl dvanácté, tak jsem si vesele pískala, ale čtvrtou hodinu jsem už usínala na lavici a nesoustředěným pohledem jsem sledovala mouchu na okně, která se neustále drala skrze okno a nemohla pochopit, že to prostě přes sklo nejde. Marně jsem prosila hodiny, ať se rozeběhnou rychlostí světla a odpočítávala jsem každou minutku do zvonění. Když konečně zazvonilo, tak jsem s úsměvem odešla ze školy a zanechala jsem za sebou zkroušené spolužáky, kteří ještě čekali na volitelný předmět. Jsem ráda, že jsem si vybrala jako volitelný předmět výtvarnou výchovu, která je ve čtvrtek, aspoň nemusím tvrdnout v pátek dlouho ve škole.
Volným krokem jsem si prošla Londu a nakonec jsem se pohodlně usadila na lavičce na náměstí. I když mi chvilkama byla zima, tak sluníčko hezky hřálo. Nečekala jsem dlouho a přijela si pro mě mamka, protože si potřebovala ve Slaném něco vyřídit. Odvoz se mi docela hodil, protože jinak bych čekala až do čtvrt na dvě než by mi jel autobus domů.
Dnešní den byl zvláštní tím, že jsem se stala součástí večerní přednášky na Peruci, kam jsem se vydala s Klárou. A kdo vlastně přednášel v peruckém kině? Nikdo jiný než sám Arnošt Lustig. Veselý pán se spoustou elánu. Je to klasický štramák sršící vtipem. Nečekala jsem, že bude takový zájem o jeho přednášku. Bylo přeplněné kino a ještě se musely nosit židle navíc, protože s takovou hojnou účastí nepočítal vůbec nikdo. Ale tak nesmím se divit, právě pana Lustiga bych si ujít nenechala a myslím, že ostatní byli stejného názoru. Byla to má druhá přednáška s tímto srandistou. Poprvé jsem se s ním setkala ve škole, když mi do památníku napsal: ,,Iso, polepši se!“. Vůbec jsem nechápala co to znamená a abych řekla pravdu, tak to nevím dodnes. Možná na to časem přijdu, ale kdy? To nikdo neví.
Jsem ráda za dnešní den. Nejen za opětovné setkání s panem Lustigem, ale i za skvělý doprovod mé kamarádky.
Isabela Moravcová, Plchov
09. 04. 2010, 23:21
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01