,,Jednou si nahoře a podruhé dlouho dole. "
Jak byl včerejší den velice povedený, tak dnešní stál takřka za zlámanou grešli. Vždy, když se euforicky položím do veselých okamžiků přijde chvíle, která mi vše obrátí vzhůru nohama.
Vedlo se mi už od probuzení. K mému překvapení jsem zjistil, že vstávám ze země a podle mých ledových úd to vypadalo, že na zemi ležím více než dlouho. ,,No navadí, to ještě nic neznamená. "
Ale znamenalo. Z tvrdé podlahy mě silně bolela zády. Mé oblečení, které bylo včera čisté a svěží, bylo ukecáné pastou na zuby, brýle špinavé tak, ,jakoby byly od másla. K tomu těžká aktovka, jenž bolest zad ještě prohloubila.
Dále - v autobuse nebylo místo k sezení. Držel jsem se tedy zuby nehty za držák s potiskem volební kampaně ČSSD - ,, My Vás v krizi podržíme. "
Ve Smečně nastoupila další skupinka lidí v čele s kočárkem a nervózní maminkou. Jako sardinka v konzervě... Nejlepší je, když autobus zastaví a všichni se jako stádo punských slonů hrnou ven. To je teprve mela!
Nu, ve škole to šlapalo průměrně. Písemka z fyziky, "příjemné" úlohy z matematiky, nudná literatura. Navíc ještě dvě hodiny informační technologie (práce s počítači). Pracovali jsme s PowerPointem, tvořili prezentace. Já se za boha nemohl přihlásit na svůj účet. Profesorka mi řekla, že to mám zkoušet tak dlouho, dokud se to nechytne. Výtečné! Asi na desátý pokus se to povedlo a já bláznivě tvořil prezentačky s kolečky a trojúhelníky. V počítačové třídě bylo vedro jako v pekle. Aby né. Dvacet počítačů na jednom malém, špatně větraném místě! No a za okny 22 stupňů..
Náladu mi zlepšila až odpolední zkouška s kapelou. Oddal jsem se tónům a zapomněl na všechny dnešní mizérie... ,,Jó třešně zrály, zrovna..."
Ovšem co má začátek, má i konec. Zkouška uběhla a já se opět probudil ze sna, jenž mě ponechal žravé realitě.
Děkuji a dobrou noc.
Fotografie:
Jakub Krása, Kladno
08. 04. 2010, 21:16
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.