Tak snadno se dá zapomenout

Ráno jsem sotva otevřela oči a hurá na autobus. Zrovna jsem si říkala, jen abych neseděla v první lavici před učitelkou, vždyť dneska už konečně bude ten slibovaný zasedací pořádek. Nejdříve jsem byla zklamána, protože nový se rozhodně nezdál. Nakonec se změnil až v průběhu druhé hodiny. No, ovšem, že jsem schytala první lavici před učitelkou, jak jinak, že? Třetí hodinu jsme měli literatu a já hloupá se dobrovolně přihlásila na recitaci básně. Samozřejmě, že jsem to před tabulí všechno zapomněla, a musela jsem hluboce tápat v paměti, zapojit všechny mozkové buňky, abych to dala doromady. Přes povídání ostatních jsem to ze sebe nějak vydolovala a to kupodivu dobře.

Celé ty nekonečné hodiny jsem se zoufale těšila, až zase pojedu na koně, jenže všechnu chuť mi skazily náhlé křeče do břicha. Strašný zákon schválnosti. Rozhodně jsem to nevzdala, a na koně jela. Okamžitě jsem se řítila ke své milované Sandře, ale můj pokus nevyšel, když přijela trenérka řekla ať si vezmu Zlatku. Takže jsem opět na vyjížďku, která nás čekala, schytala toho rychlého poníka. mám ráda všechny stejně, ale Sandra je má oblíbená, proto to zklamání. Koně připravení a my mohly vyrazit, vůbec jsem potom nelitovala, že mám Zlatušku, byla celkem jako beránek. Vyjížďka byla v poklidném kroku a já zapomněla na to, že mě někdy břicho bolelo. Říkám si jak je možné, že se dá na koních tak snadno zapomenout. V tu chvíli mi to prostě bylo jedno, hlavně, že jsem tam kde mi je nejlépe, také jsem se musela soustředit na nohy a rovnováhu, proto jsem neměla čas zabývat se tím co mě bolí. Avšak všechno jednou končí, konec přišel i naší vyjížďce, a my jsme dostali za úkol seskočit velice netradičně, odsedlat koně, nasadit ohlávku s vodítkem, a postříkat vodou koním nohy. Už aby byl další čtvrtek.

Přijela jsem sice pozdě, ale měla jsem strašnou chuť jít se projít. Tak jsem běžela na své oblíbené místo. Napadlo mě, že bych mohla něco málo vyfotit, tak jsem vzala svůj mobil a z různých pohledů jsem začala fotit vše, co mi vlezlo do cesty. Miluji focení a hlavně, když už nám přichází to pravé jarní počasí. Každpádně mě teď bolí nohy jak čert, proto jsem líná cokoliv dělat, netěším se na zítří tělocvik. Nic jiného než tam jít, mi bohužel nezbývá. Tak teď budu odpočívat, abych nabrala na zítra energii.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%