Striktní dělení

Od tohoto tématu se zcela jistě čekalo, že každý napíše, kdo je jeho oblíbený zpěvák nebo kapela. Proč ale být pokaždé jako ostatní? Zní to jako klišé, ale každopádně je to pravda: Každý z nás je nenahraditelný originál, takže je naprosto zbytečné, schovávat se za maskou nějakého "hopera", "punkera" či vyznavače jiného hudebního stylu.
Nemám nic proti tomu, pokud se někomu líbí určitá hubda, určitý hudební směr. Co mě ale štve nejvíc jsou fráze typu: "Jako hoper se musíš narodit." nebo "Teď už nejsem rocker, teď jsem punker." Copak je to vůbec možné? Nechápu to, nerozumím tomu.
Představuji si to tedy správně? - Maminka celá zpocená porodí miminko a zakřičí: "Tatínku, narodil se nám hoper!" a tatínek běží do nejblížšího obchodního centra koupit novému vyznavači stylu hip-hop dupačky velikosti XXL a na hlavičku čepici s rovným kšiltem. Mezitím jiná rodička přivede na svět děťátko, a podle křiku pozná, že se jí narodil nový rocker. Její druh tedy běží za předchozím hip-hopovým tatínkem koupit černé bodýčko s kovovými cvočky. Ve spěchu to ale oba tatínkové popletou a stane se tedy to, že černé bodýčko obléknou mladému hoperovi a dupačky XXL s čepičkou připadnou novorozenému rockerovi. Oba chlapci se za pár let sejdou a ze dne na den, z minuty na minutu změní své styly větou: "Teď už nejsem hoper, jsem rocker" a naopak.
Nebo ne? Jak to tedy je, když se "jako hoper (rocker, punker...) musíme narodit"?

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283