Hudba..?

Hodně lidí už se snažilo popsat hudbu. Ale nikdy se nedostali za hudba je jako… Hudba se nedá k ničemu plně přirovnat. Nedá se popsat. A nelze vysvětlit nádherný pocit při jejím poslechu.

V mém vkusu se vše řadí hlavně podle melodie. A potom podle toho, jak na mne ta skladba působí. A potom samozřejmě slova. Když uslyším písničku s úžasnou melodií, ale tláskanými slovy, vymažu jí a budu si broukat melodii. Ano, přiznávám sem, nekupuji si „cédéčka“.

V první řadě a na prvním místě musím uvést svojí naprostou momentální vášeň. No… vášeň už dva roky. Skupina Coldplay našla zastání u mého bratra a mne, kteří ji hrdě nosíme v srdcích přes narážky a mrmlání otce hudebníka, jdoucích ve smyslu „komerční hudba“. Stejně už to vzdal. Je to pro nás totální požitek, pustit si starou vinilovou desku „Viva La Vida“, kterou Michal splašil někde v zastavárně. Tahle skupina se mi líbí díky rytmickým melodiím a v některých případech úžasným introspektivním textům.

Mým staronovým oblíbencem je skupina Adiesmus - Karl Jenkins. Při poslechu téhle hudby cítí člověk opravdické pohnutí. Přišla jsem k tomu přes kapku odlišnou Irskou hudbu, která také má v mém srdci svoje místo.

Díky tomu, že poslouchám i vážnou hudbu, jsem se již několikrát dozvěděla, že jsem staromódní. Každopádně mezi moje „oblíbence“ patří Vivaldi, Bach a Beethoven, ačkoliv se musím přiznat, že bych vám nebyla schopná u skladeb říci, jak se jmenují. Ale pro mne ty názvy nejsou důležité. Raději tu hudbu budu chápat po svém. Jediné skladby, u kterých mám zájem to vědět, je Howard Shore. A mým plánem na vánoce, či jiný volný den je devítihodinový Prsten Nibelungů.

Jeden kamarád mě také navedl k hudbě jazzové, ačkoliv nejsem její stálý a přespříliš věrný fanoušek. Každopádně Luis Armstrong a jiné jednotlivé skladby, které si hledám, jsou ty pravé pro chvíle, kdy jsem v klidu a v pohodě.

K hudbě mám velice blízký vztah také díky tomu, že se jí už od malička zabývám. Od sedmi jsem nastoupila na Hudební školu a hrála na flétnu. Po dvou rocích jsem „přesedlala“ na kytaru a zůstala u ní. Mám velice ráda melodie Ctibora Süssera, které dostávám na hodinách. Pan ředitel je ovšem hraje „tak trošku“ lépe. Kytara je dost zvláštní hudební nástroj, stejně jako každý. Ale u ní mi připadá, že má dvě duše. Jedna je ta, která vyhraje ty nádherné etudy a sídlí u mne v pokoji na stojánku a ta druhá sídlí ve stanu a u táborového ohně, provoněná tou nádhernou vůní jehličí a dřeva pod strunami. Přes všechny ty možnosti v hudbě bych vždycky zvolila naše společné hraní u ohně večer na táboře. Zvláště pak písničku Tulácký Ráno, která mi v jistých aspektech mluví z duše a ráda si jenom tak hraji Žalmana a momentálně hlavně jeho P.S.
Tolik k tématu jedné části života.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283