Naslouchejte tiše...

Poslouchám hlas svého srdce, abych věděla, kam jít. Poslouchám hlas svého srdce, abych věděla, jak žít. Poslouchám ten hlas a on mne nabádá, mám jít kupředu a dál, nemám se otáčet za záda a bojovat  jako král. On ví, kdy měla bych se bát a já zas vím, že bude při mně stát. Naslouchám svému vnitřnímu hlasu, snad díky němu věřím ve spásu. Ten silný hlas mne vede k cíli a cestu dobře zná, já vynaložím všechny síly, leč práci mi to dá.

 

Poslouchám rodiče, tak jak se to sluší a když náhodou ne, tak vytahají mi uši. I oni vědí co je pro mne dobré, ač občas tvrdí, že zelené je modré. Dávají mi lásku, něhu, pak je snadné dát se do životního běhu. Poslouchám je, protože to se mnou dobře myslí, to by každý měl mít na mysli.

 

Poslouchám zpěv ptáků a hledím k oblakům, mohla bych naslouchat věky těm ptákům. Poslouchám jejich něžné hlásky a připadám si plna lásky. Naslouchám jejich hlaholu a vzhlížím při tom nahoru.

Stejně tak poslouchám šum v korunách stromů a právě tehdy vůbec nechce se mi domů. To ležím v mechu a jen tak přemítám, v tomhle tichu nerozum odmítám.

 

Ráda poslouchám, jak se vlny rozbíjí o kameny, pořád stejně krásně, beze změny. Voda jen tak tiše syčí, kdesi v dáli se maják tyčí.

 

Poslouchám ticho, vše v naprostém klidu, žádný zvuk auta, zástupy lidu. Přemýšlím o tichu, chci v něm být dál a člověk bez sluchu slyšet si přál.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283