Muži versus ženy

Snad stokráte každý z nás pomyslel na tato dvě pohlaví, rozdíly a rovnoprávnost mezi nimi. Proč to tak je, že jsou jenom dvě, jak to funguje, jaký je rozdíl… Mnohá moudra už pravila leccos o jejich údělech, ale nejspíše se shodla, když se to vezme kolem a kolem, na tom, čemu se přikláním. Žena trpí. Tiše a bolestivě. Co dělá muž? Ten ji přitom chrání. Opravdu – vyrovnaný úděl!

Když si sáhneme do duše, moc dobře víme, že my ženy máme těžší se prosadit v dnešním světě (a o tom minulém ani nemluvme). Na školách se dodnes rozdělují pracovní činnosti a dívky a chlapce. Kluci jdou tvořit do dílen, děvčata ke sporáku. A když jsem se o pracovky jednou ozvala, že nechápu, proč kluci taky nevaří? Krev se mi vařila, když se na mě ÚPLNĚ všechny spolužačky u stolu zadívaly nechápavě a odfrkly: „A co by tady jako kluci dělali? Dokážeš si je tady představit?“ Pardon?! Asi jsem vás přeslechla, holky mé milé!

Jsou na nás kladeny společností i životem vyšší nároky. I když se nevdáme a nebudeme rodit děti, tak to máme těžší se prosadit. Kolikrát jsme se dozvěděly o nepořádku v pokoji „Vždyť jsi přece holka! A takovýhle bordel…“ a všechny tomu podobné fráze.

Talent u chlapce se mi zdává více ceněný než u holky, je to holý fakt, který vidím všude, kam se podívám – ve škole, v novinách... Ale ženy jsou slepice, že?! Ano, spousta z nás se jimi stala, stržena svým místem ve společnosti, jenž jí bylo vštěpováno a třeba i nějakým tím pudem, co to přikazoval. A to největší na co se zmohly, bylo psaní dívčích románů jazykem časopisu Top Girl. Tak proč neodsoudit všechny…

Ale i tyhle ženy trpí. Ještě pořád jsou viděny v našich myslích, jako manželky, hospodyňky u sporáku v zástěře a s hadrem v ruce, co na tom, že se předtím vrátily z práce? Muž živí ženu, žena dělá děti – to je zaběhnutý stereotyp. A muž na mateřské? No, to už svět viděl, ale jen málokdo ho nenazval „podpantoflákem“. A žena je jako „podpantoflačka“ samozřejmostí a když je to ona, kdo má v manželství navrch, třeba jenom doma, tak je to hned stará semetrika, bez ohledu na věk.

Žena zažívá utrpení a omezenost těhotenství a docela dost slušná muka porodu a potom ještě dlouhou svázanost, kdy se musí o dítě starat. Ta svázanost trvá alespoň patnáct let, kdy ji dítě chtě nechtě omezuje. Muž udělá s prominutím pár pohnutí pánví, která si užije a možná se, pokud je to ten lepší případ stará a strachuje.

Starý muž ženatý s mladou ženou je běžná věc. Ale postarší žena vdaná s mladším mužem? To je opět a znovu odsuzovanější.

Žena pacifistka je snaživá osoba. Muž pacifista je v očích veřejnosti revolucionář a hrdina.

Muž, který opustí rodinu je podle společnosti hajzl, ale není z ní vyřazen - jenom je degradován.  Žena, která opustí rodinu? To je rovnou děvka a ta mezi lidi nepatří.

Všude vidíte tenhle odporný metr, který prostě neměří stejně. Mezi pohlavími jsou rozdíly, to jistě. Ženy nemají tak dobré vlohy pro sport. A křivka inteligence žen se více drží při středu, na rozdíl od té mužské, která je nejvíce buď úplně dole, nebo nahoře.

Takže k tomu, co dostaneme do vínku při narození můžeme kromě genových vlastností a talentů připočíst ještě úděl, který nám dává naše pohlaví, nebo původ. Je to věc, se kterou lze bojovat, obvykle předem prohranou bitvu. Ale já děvčata z boje neutíkám, protože za tím bitevním polem mě čeká něco víc a i ten boj mě bude bavit více, nežli sezení tady.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283