Klid, či skok?
Čím budu, až budu velká? Všichni chtějí neustále znát
odpověď na tuto otázku. Poprvé nám ji pokládají rodiče již v předškolním
věku. Dělají to proto, že i jich se rodiče na totéž tehdy ptali, ale není ta
otázka moc zásadní na to, aby se pokládala tak časně? Pokud odpovíme, ale za
dvacet let z nás není například slibovaný doktor, dostaví se výčitky.
Pokud se z nás onen doktor stane, dostaví se pochybnosti. Proč musíme nést
tíhu volby již od dětství? Možná proto, že život jde rychle, a pokud se
nerozhodneme správně a včas, může nás vtáhnout mezi svá ozubená kola.
Společnost si je vědoma tohoto nebezpečí, a proto nás neustále postrkuje
dopředu. Vidím to kolem sebe. Stačí si sednout do kavárny uprostřed velkého
nákupního centra, když je něco kolem poledne, a uvidíte to také. Odbije polední
pauza a najednou se kolem vás začnou míhat desítky lidí, kteří sem přišli
s jedinou myšlenkou, a to najíst se během polední pauzy, co nejrychleji.
Jsou úspěšní a přesně ví, co chtějí, kde a jak rychle. V tu chvíli začne
hlava pracovat na jediné myšlence – rychle zjistit, co chci dělat, aby nebylo
pozdě. Ti úspěšní tady totiž určitě v mém věku již dávno věděli! Ale opravdu to
věděli? Nalinkovali si život předem, nebo je jen strhl proud? Zeptejte se jich
a uvidíte!
Fotografie:
Anna Barochová, Gymnázium Slaný, 3. ročník
30. 10. 2009, 16:49
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 6. Čtenáři celkem udělili:
28 bodů. Průměrný počet bodů: 4.67
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.