• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Ukázka z knihy 120 let SZŠ v Rakovníku

Zemědělské školství v Rakovníku 1958 – 1992

Novodobé dějiny zemědělského školství v Rakovníku začaly v roce 1958, kdy v Rakovníku byla zřízena rozhodnutím Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství zemědělská technická škola. Vznik školy byl vyvolán rozvojem zemědělství na rakovnickém okrese a potřebou nových řídících pracovníků pro zemědělskou velkovýrobu. Název školy se později změnil na Střední zemědělskou technickou školu a posléze na Střední zemědělskou školu a tento název nese škola dosud. Škola se přestěhovala z ulice Dukelských hrdinů do budovy tehdejší Střední ekonomické školy v Pražské ulici, kde sídlí stále.

V 60. letech dochází ke značnému rozvoji školy. Ředitelem školy se od 1. 9. 1960 stal Ing. Jaroslav Soukup a jeho zásluhou se škola velmi rychle rozšiřovala. Ředitel školy zajistil vybudování nového domova mládeže pro školu, modernizaci a rozšíření školního statku a zřízení školní botanické zahrady. Byl si vědom toho, že škola musí mít dobré zázemí, aby mohla dobře plnit své poslání. Rychle narůstal počet členů pedagogického sboru, včetně vychovatelů na novém domově mládeže. Členové pedagogického sboru se pod vedením ředitele školy plně zapojovali i do mimoškolní činnosti, věnovali se botanické zahradě i školnímu statku. Všichni absolvovali doplňkové pedagogické studium na Katedře pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze, aby získali plnou kvalifikaci pro svou pedagogickou práci. Učitelé Ing. Jansta a Ing. Skuček pracovali v odborných komisích Komenia a tak se plně zapojili do tvorby učebních pomůcek pro zemědělské školy. Řada odborných učitelů – Ing. Březinová, Ing. Kroulík, Ing. Rédl, Ing. Vohralík, Ing. Skuček – byli autory či lektory učebnic pro zemědělské školy. Učitelé pravidelně dopisovali do regionálního tisku, Ing. Richter a prom. biol. Lukáš byli autory úspěšného pedagogického čtení. Škola se stala cvičnou školou Katedry pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze. Posluchači této katedry zde vykonávali a stále vykonávají pedagogickou praxi a státnicové výstupy. Cvičný učitel a ředitel školy či jeho zástupce jsou členy zkušebních komisí.

Pedagogický sbor z roku 2004

V 60. letech na nově zřízené škole existovaly různé formy a druhy studia. Základem bylo 4leté denní studium zakončené maturitní zkouškou ve studijním oboru pěstitelsko-chovatelském. Dále zde bylo 2leté nástavbové studium pro absolventy všeobecně vzdělávací školy. Žáci studovali pouze odborné předměty, ze kterých maturovali a získali tak plnou kvalifikaci pro práci v zemědělském oboru. Bylo také organizováno 3leté studium zakončené maturitní zkouškou pro absolventy zemědělských učilišť, jakož i dálkové studium pro funkcionáře zemědělských závodů, kde si formou denního studia doplňovali vzdělání techničtí pracovníci ze zemědělských družstev a státních statků. Dále byly organizovány družstevní školy práce a postgraduální studium pro pracovníky v zemědělství nejenom pro okres Rakovník, ale také pro okres Kladno i Beroun. Konzultační středisko pro dálkové studium pro zájemce z kladenského okresu bylo zřízeno ve Zvoleněvsi.

Spádová oblast pro denní studium byla velmi rozsáhlá. Ve škole studovali žáci z okresů Rakovník, Kladno, Beroun, Plzeň – sever, Praha – západ, Mělník, Praha – město. Nástavbové studium krylo potřeby pro kraje Středočeský, Západočeský, Severočeský a Jihočeský. Ve škole studovalo též několik studentů z velmi exotické africké země Guinea – Bissau. Škola udržovala velice dobré kontakty se základními školami v této oblasti. Žáci školy zhotovovali pro žáky základních škol sbírky semen, hnojiv, žákům ostatních škol byla zpřístupněna školní botanická zahrada s odborným výkladem. V zahradě také probíhaly nejrůznější soutěže žáků základních a středních škol.

Pojetí studia doznalo určitých změn, tak jak se měnila zemědělská výroba a její potřeby. Vzhledem k tomu došlo k rozdělení na dva studijní obory a to na obor pěstitelství a obor chovatelství. Tyto studijní obory byly začátkem 90. let opět sloučeny v jeden studijní obor pěstitelství – chovatelství. Učební plán studia obsahoval předměty všeobecně vzdělávací a předměty odborné. Biologie a chemie patřily do průpravných odborných předmětů. Studenti si mohli vybrat odborné volitelné předměty (chmelařství, ochrana rostlin, chov koní, pícninářství a krmivářství). Odborné předměty bylo možno rozdělit na předměty technické (např. mechanizace, motorová vozidla), předměty technologické (rostlinná výroba, živočišná výroba, ochrana rostlin, šlechtění a semenářství, meliorace, plemenářství a inseminace, veterinářství atd. – názvy předmětů se měnily) a předměty ekonomické (ekonomika a organizace, účetnictví). Toto členění odborných předmětů bylo dáno celkem jednoduchým pohledem na zemědělskou výrobu - čím budeme vyrábět, jakým způsobem, s jakým ekonomickým efektem. Převaha některé kategorie předmětů nad druhými byla proměnlivá, podle toho, na kterou složku výroby byl kladen větší důraz.

Velká pozornost byla věnována po celou dobu studia žáků předmětu praxe. V 1. a 2. ročníku studia to byla učební praxe zařazená do týdenního rozvrhu hodin v počtu 2 – 3 hodiny týdně. Žáci třídy byli rozděleni na 2 – 3 skupiny, praxi vyučovali odborní učitelé, výuka se uskutečňovala zejména ve školních dílnách, na školním statku či na botanické zahradě. Žáci si osvojovali základní manuální dovednosti práce s ručním nářadím, práce při pěstování rostlin a chovu zvířat, práce s mechanizačními prostředky a pod. Ve 3. ročníku pak to byla bloková učební praxe, která probíhala většinou v celotýdenním cyklu. Navazovala na učební praxi v 1. a 2. ročníku. Ve 4. ročníku pak probíhala i praxe provozní, zaměřená na získávání organizačních a řídících dovedností a schopností. Po celou dobu studia žáci také absolvovali individuální praxi, a to v každém pololetí 1 týden. Skupina 2 – 3 žáků z každé třídy místo teoretického vyučování konala tuto praxi na školním statku či zemědělském závodě. V 1. a 2. ročníku to bylo rozvíjení manuálních dovedností, ve vyšších ročnících studia opět organizačních dovedností. Praxi kontroloval a organizoval odborný učitel, žáci pracovali pod přímým vedením instruktorů, kteří byli stanoveni pro tuto práci jak na školním statku, tak na vybraných zemědělských závodech. Také existovala prázdninová praxe, která se uskutečňovala v měsíci červenci nebo srpnu. Žáci zde získávali dovednosti při sklizní píce, obilovin a chmele. Proto také teoretické vyučování končilo v polovině měsíce června. Klasifikace této formy praxe byla započítána do 1. pololetí dalšího roku.

Maturitní zkoušky doznaly v tomto období také určitých změn, tak jak se měnil učební plán studia. Písemná maturitní zkouška se konala z českého a ruského jazyka, ústní zkouška z praxe, českého a ruského jazyka a ze stanovených odborných předmětů. Podstatná změna spočívala v tom, že žáci nematurovali z jednotlivých odborných předmětů, ale z bloku odborných předmětů, kde byla stanovena doba zkoušky na 30 minut, zatím co při zkoušce z jednotlivých odborných předmětů byla stanovena na 15 minut. Žáci také maturovali z volitelných předmětů a měli možnost složit dobrovolnou maturitní zkoušku z některého předmětu.

Se vznikem zemědělské technické školy byla také zřízena autoškola, která zajišťovala výuku a výcvik k získávání řidičského oprávnění pro žáky. Teoretická i praktická část byla zabezpečována v předmětu motorová vozidla. Učitelé tohoto předmětu museli pro výuku teorie i výcviku získat potřebnou kvalifikaci. Tento předmět na škole vyučovali Ing. Bílek, Ing. Skuček, Ing. Kutílek CSc, Josef Sklenář, Jaroslav Červený, Ing. Rédl, Jiří Ladra, Milan Kotek a Zdeněk Pidrman. Po úspěšném složení zkoušek na konci 2. ročníku žáci získali řidičské oprávněni na traktor, ve 3. či 4. ročníku pak případně na motocykl a osobní automobil. Po určitou dobu žáci měli možnost získat oprávnění i na nákladní automobil a to ve spolupráci s Autoškolou v Rakovníku. Škola pro tuto výuku vlastní cvičné traktory, přípojná vozidla, motocykly a osobní automobil. Vedením autoškoly byl pověřen Ing. Skuček.

Materiální zajištění výuky bylo na dobré úrovni, škola měla vybavené odborné učebny a laboratoře i kmenové třídy. V laboratořích a odborných učebnách se vyučovala praktická cvičení z odborných předmětů, žáci na tuto výuku byli rozděleni na dvě skupiny ve třídě. Byla vybudována a zařízena chemická laboratoř, cvičebna rostlinné výroby, cvičebna živočišné výroby, cvičebna ekonomiky, pitevna, která se později přeměnila na cvičebnu biologie. Pro výuku výpočetní techniky a pro práci s počítačem sloužila původně jedna učebna vybavená počítači pro obě školy v budově, tzn. pro střední ekonomickou školu i pro střední zemědělskou školu. Rychlý rozvoj počítačů si vyžádal vybudování vlastní počítačové učebny. Počítače jsou přístupné žákům i na školním statku a práce s počítačem je i součástí maturitní zkoušky. Pořizovala se i didaktická technika do odborných učeben i kmenových tříd.

Výuka odborných předmětů byla pravidelně doplňována odbornými exkurzemi. Třídní učitelé ve spolupráci s odbornými učiteli vypracovávali plány exkurzí pro jednotlivé ročníky a jednotlivé studijní obory. Pravidelně byly navštěvovány zemědělské výstav, dny nové techniky, chovatelské dny a přehlídky zvířat, výzkumné ústavy, šlechtitelské stanice apod. Na dobré úrovni byly kontakty s družebními školami, např. v Prenzlau a Friesacku v NDR a školou v Istře v SSSR. Mezi školami v Prenzlau a ve Friesacku se uskutečňovala pravidelná výměna jak učitelů, tak žáků při praxích. V Prenzlau naše škola uspořádala výstavku českých učebnic a učebních pomůcek pro zemědělské školství.

Pro žáky byly organizovány zájezdy do zahraničí – NDR, Maďarska, Bulharska, SSSR či Jugoslávie. Finanční prostředky na tyto zájezdy žáci získávali také z brigád, které pro ně škola zorganizovala, aby finanční zatížení rodičů žáků bylo co nejmenší. Žáci sami pěstovali heřmánek, chmelové sádě, zúčastňovali se pravidelně sklizně chmele na školním statku – nižší ročníky ruční sklizně, 4. ročník strojní sklizně na česačkách chmele a na sušárně chmele.

Žáci 4. ročníku pravidelně absolvovali krajská kola soutěže dovednosti žáků zemědělských škol, škola také byla pořadatelem těchto soutěží. Žáci školy mohli navštěvovat řadu zájmových kroužků, jednak odborných, jednak sportovních. Tradičně velký zájem byl o jezdecký kroužek na školním statku, který vždy vedl pracovník školního statku s potřebnou jezdeckou kvalifikací ve spolupráci s učiteli praxe. Pro tento jezdecký sport byla vybudována jízdárna a klubovna přímo v areálu školního statku.

Začátkem 90. let dochází opět ke sloučení dvou studijních oboru v jeden a to pěstitelství – chovatelství. Dochází ke změnám učebního plánu i osnov. Větší pravomoc je dána ředitelům škol i učitelům jednotlivých předmětů. V roce 1991 byl ředitel školy zvolen zástupcem středočeských zemědělských škol do koordinačního výboru pro Sdružení zemědělských, lesnických, potravinářských a rybářských škol a školních statků. Ředitel školy spolu s vedoucím školního statku se pak zúčastnili ustavující konference tohoto sdružení, kde bylo přijato stanovisko ke koncepci zemědělského školství a školních statku v České republice. Sdružení sídlilo ve Střední zemědělské škole v Humpolci.

Nově vznikly kontakty se zemědělskou školou v Horstu v Nizozemsku (návštěva Ing. Pazáka a Mgr. Němečka). Zde se potom konala ustavující konference Evropského sdružení zemědělských škol. Na doporučení ministerstva školství naše škola na této konferenci zastupovala Českou republiku.