• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Ukázka z knihy Slánské hospody 2

Úvodem

Alkohol a jeho užívání je s obyvateli naší planety svázán od ne-paměti. Už primitivní národy si dokázaly navodit krásné chvilky u společných ohňů požíváním zkvašených nápojů, ať již z produktů mléčných nebo rostlinných a ovocných. Vyřádily se dokonce i po užití vývarů z různých druhů jedovatých hub a rostlin...

První zprávy o pivě máme díky kultuře starého Říma, jehož ar-mády jej poznaly při střetech s germánskými kmeny a poctiví kroni-káři potom vše zapsali do svých análů. Vynález piva se tedy připisuje starým Germánům, kteří na římské území vtrhli někdy ve 2. století před Kristem. Víno a jeho výroba má ovšem historii ještě starší.

Také česká historie zná pivo, víno i jiné truňky jako například medovinu ze svých nejstarších dochovaných pramenů. Pěstování vinné révy je doloženo již v dobách svatováclavských a Karel IV. ve svém dialogu s Buškem z Velhartic zřejmě jen smutně konstatuje fakt, že ze sluncem vyhřátých, výborných a sladkých odrůd, které přivezl z Burgund pro zušlechtění zdejší révy, sklízí ve studených Čechách zase jen kyselé hrozny. A tak, i když se celé generace na základě této romance a jejího nedostatečného výkladu ve školách obecných i měšťanských domnívaly, že vinnou révu přivezl do Čech až Karel IV., není tomu tak. Víno, i když zřejmě ne tak kvalitní, znali Čechové určitě již ve starověku. Mezi oblasti proslavené pěstováním vinné révy patřilo i Slánsko a samo město Slaný mělo ve středověku na okolních svazích celou řadu výnosných vinic, z nichž ale zbyly jen některé staré místní názvy.

Podstatně méně informací se z nejstarší doby dochovalo o šencích a šenkování piva a vína v království Českém, a jak to vypadá, neměli to tehdy alkoholici nižších tříd, toužící po bendění v kolektivu, vůbec lehké. Pilo se v klášterech, na hradech, zámcích i na tvrzích, o tom není třeba pochybovat. Také faráři si na svých farnostech často a rádi smočili pysk, ať již ve vysvěceném nebo nevysvěceném truňku. Chudina a poddaní měli prostě smůlu. Na ně došlo jen při velkých slávách, při kterých víno a pivo teklo proudem a třeba i z kašen. Město Slaný ovšem v té době kašnu ještě nemělo, na rynku byla tehdy jen velká nevábná louže – rybníček, a pro vodu se chodilo k několika studním.

Veřejné, povětšinou zejména zájezdní hostince, sloužící přede-vším projíždějícím a přespolním, vznikaly samozřejmě nejprve ve větších městských aglomeracích, ale ani tady to šenkýři a hospodští neměli nijak lehké. Takový zájezdní hostinec byl ve své podstatě parkingem pro koně a povozy, nocležnou a šenkem, ve kterém se cestující mohli posilnit a osvěžit po dlouhé cestě nebo před jejím pokračováním. K hostům patřila také drobná šlechta z okolí, která zde při truňku získávala prostor k tehdy velmi oblíbeným šarvátkám na meče a kordy s opilci stejné třídy, nebo k urážkám a pranicím s bohatými, usedlými a váženými, ale šlechtou se slámou v botách opovrhovanými, pány měšťany.

V naší dvousvazkové publikaci jsou představeny jednotlivé hospody, hostince, hotely a restaurace, tak, jak se postupně objevovaly v historii města. Naším záměrem bylo pokusit se je chronologicky seřadit podle jejich vzniku. To ovšem není možné doložit u všech, ostatní jsou tedy seřazeny podle období, ke kterému o nich máme první zmínky.