• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Recenze na knihu Sametový příběh rakovnické revoluce

Lenka Pelcová, Raport 24. listopadu 2009

Dvojí křest sametové revoluce

Součástí vernisáže výstavy k 17. listopadu byl i křest knihy Slávy Pilíka Sametový příběh rakovnické revoluce, která se právě tímto významným obdobím našich dějin zabývá. Proč kniha vznikla, je v ní sice napsané, přesto to autor objasnil. „Bylo to jakési nutkání, že po dvaceti letech musí něco být. Bylo podobné tomu, když si člověk před dvaceti lety myslel, že by tomu měl nějak přispět.“

Sláva Pilík se podělil i o zkušenosti s vydáním knihy a sháněním peněz na ni. „Poděkování patří Jiřímu Červenkovi (z nakladatelství Gelton), který souhlasil s tím, že takové téma si zaslouží být zpracováno. Týdny a měsíce se blížil termín, a pan Červenka se až teď dozví, že když jsem mu říkal, že už mám půlku napsanou, tak jsem ještě neklep. Ono je to o přípravách. Byly dlouhé rozhovory s kamarády, kteří mi pomáhali vyvolat vzpomínky. Nebyl jsem si jistý, jestli si na některé věci vzpomenu přesně či alespoň trochu přesně,“ popisuje. Druhý dík pak směřoval tomu, kdo ho prý zbavil jeho přirozené lenosti. Tím člověkem byl Honza Pytlík, který se stal i kmotrem knihy. „Možná si představujeme, že kmotrem by měl být někdo známý, ale já si myslím, že v tom našem prostředí a v souvislosti s tím, co jsme prožívali, je nejlepším kmotrem obyčejný člověk, který tomu druhému věří. On mi tak věřil, že se mi to povede napsat, že mi nedal pokoj. Pořád mi říkal, že to musím udělat a já mu za to moc děkuju,“ pokračuje autor a svěřuje se i se zkušenostmi se sháněním financí: „Když jsem s knižním blokem, který připravil vydavatel, šel někam žadonit o peníze, překvapila mě vstřícnost potencionálních sponzorů, která mě zbavila toho žadonění. Když jsem blok otevřel, téměř všichni sponzoři (byl na 21 místech a je 19 sponzorů) ve mně vyvolali pocit, že jsou rádi, že knížka je na světě.“

Křest knihy "ametový příběh rakovnické revoluce"

Jeden sponzor mu dokonce vnukl myšlenku, že v Rakovníku by asi bylo nejlepší křtít tradičním zlatavým mokem, a tak se i stalo. „Sametová“ kniha se nakonec dočkala dvojího křtu. Nejprve ji autor polil Bakalářem a jako druhé se na jejích deskách zaskvělo tradičnější šampaňské. „Kdybych věděl, že budete tu knížku polévat pivem, tak jsem vzal nějakou vadnou...,“ ohrazoval se vydavatel, ale dostalo se mu ujištění, že knize se nic nestalo. „To pivo je také bezvadné, tak musí být bezvadná i kniha, navíc má omyvatelný obal, takže jí křest neuškodil.“ S přáním zdraví, krásné doby i prožitků v dnešní době její křest skončil.

O samotný závěr se však postaral Václav Laňka, který se s přítomnými podělil o některé perličky z archivů StB, jehož část získal právě před dvaceti lety. „Mohu vám říct, že se dvacet let bavím policejní češtinou a tím, jak s ní VB dokázala zacházet,“ prozrazuje a cituje: „Jmenovaný jest velmi chytrý, záskočný a schopný po stránce organizační jakékoliv akce proti lidově demokratickému zřízení... Vznik JZD takticky maří a otravuje celé okolí... Není pro kolektivní život, na svém by se udřel...“

Ivo Mička, Rakovnický deník, 18.11.2009

Na křest Sametového příběhu rakovnické revoluce dorazili skoro všichni.

Úvod ke křtu knížky redaktora a maratonce Slávy Pilíka „Sametový příběh rakovnické revoluce“ nemohl ředitel Muzea TGM František Povolný vymyslet geniálněji. Všechny přišlé, a že jich bylo, natěsnal do přízemní Petrovcovy síně, a až když zahrozilo kyslíkové manko, odkryl přístup ke schodišti a zavelel: „Jděte!“

A za závěsem v naprosté tichosti a tmě čekalo z obou stran po zuby ozbrojené řvoucí komando SNB, s obušky a v bílých přilbách, svíčky v rukou civilistů. Procházíme uniformovaným špalírem, opravdu nedobrý pocit, holé ruce. Na schodišti je každému přilepena placka usměvavého OF a pak už je tu mansarda a výstava přibližující listopadový Rakovník v devětaosmdesátém pomocí originálních plakátů (obdivovaný je hlavně ten s textem: „Dejte nám ty klíče!“, výtisků Zpravodajů OF, kreseb Milana Kounovského, pozvánek na mítinky, ale hlavně fotografií pánů Beneše, Měchury, Šmidrkala, Hvězdy…zachycujících onu neopakovatelnou atmosféru nadšení i obav: „Opravdu to komančové vzdají jen tak, bez krveprolití?“

Vzdali. Nechce se věřit, ale je to už dvacet let. Do muzea přišli, přijeli, dorazili i ti, kteří byli v Rakovníku motorem tehdejších událostí: Olda Bauer, Ivo Brůžek, Eva Kodešová, Václav Procházka, Miroslav Urbánek, Milan Kounovský, Václav Laňka, Zdeněk Prokeš, Jaromír Tupý, nechybí ani Jiří Chalupecký, starosta Zdeněk Nejdl, místostarosta Honza Švácha a pochopitelně Sláva Pilík.

Jím sepsaný „Sametový příběh rakovnické revoluce“ monitoruje listopadové události a následující dny a měsíce krok za krokem.

Je to strhující, dobrodružné čtení, připomínající i další aktéry: primáře Honzu Silbera, zpěváky Honzu Janotu a Bohunku Týčovou, bratry Prokešovy, Svobodu, Rybu, Zdeňka Krejčího-Baču, Standu Zárybnického, Zdeňka Brůžka, Marii Procházkovou, Bohouška Pochmana a další a další a taky Tylák a sokolovnu, první diskusní večer i obavy, strach, jaký to všechno vezme konce a co těm lidem lačným informací v Tyláku nebo Osvětě řekneme a jak to přijmou.

Přišly Vánoce a udavačský leden, generální stávka, stodolarovka od Františka Otty, výjezdy do vesnic, převzetí budovy OV KSČ...

Za všech devatenáct sponzorů, kteří se o vytištění knížky zasloužili, si autor za kmotra vybral Honzu Pytlíka. Ten „na Mlejnku“ u piva Slávu Pilíka na nápad zachytit pro generace budoucí vzpomínky těch, kteří měli to štěstí, že u toho byli, navedl a nepřestal v něm chuť dílo dokončit pravidelně úspěšně burcovat: „Tys tam přece byl, musíš něco vyplodit, kdo by to udělal?“ Křtilo se stylově rakovnickým Bakalářem. Vůbec pivo bude po dobu trvání výstavy v muzejní „Zahradní restauraci“ za 1,90 Kč, a nejen to.

Autor Sláva Pilík při podepisování knihy.

Na scéně se objevila i rašple z jedné strany potažená sametem, Václav Laňka četl hlášení a charakteristiky sledovaných osob z pera SNB, na kytaru a harmoniku hrál a zpíval Milan Zimmermann, vzpomínalo se, děkovalo Barrandovu za zapůjčení uniforem VB, povídalo, mládlo, nechyběly ani slzičky dojetí.

Tuhle výstavu sestavenou z materiálů muzea a Slávy Pilíka by si neměla nechat ujít především generace nejmladší, školy, pro niž, jak uvedl František Povolný, je rok 1989 už něco vzdáleného jako bitva na Bílé hoře, a pěknou knížku nabitou nejen poutavým textem, ale také fotografiemi a dalšími dokumenty z oné krásné doby, kdy se i na našem okrese rodila svoboda, bychom asi měli vlastnit všichni a čas od času si v ní zalistovat.