• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Recenze na knihu Prokletí továrníka Pály

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Miroslav Šiška, Právo, vyšlo 15.12. 2007 (recenze je redakčně krácena)

Osudný dopis pro továrníka Pálu

Některé historické události mají zvláštní příčiny. Patří k nim například tragický osud Lidic v červnu 1942, který způsobil milostný anonymní dopis. Ačkoli gestapo záhy zjistilo, že s atentátem na Heydricha neměl nic společného, přesto byla tato mylná stopa vědomě zneužita. Později byl popraven také autor i adresátka dopisu - a samotný dopis se stal osudný pro továrníka Jaroslava Pálu, muže, který tento list 3.června 1942 předal četníkům a po válce byl označen za toho, kdo lidickou tragédii zavinil.

Jaroslavu Pálovi, úspěšnému slánskému podnikateli a majiteli továrny na baterie, bylo na jaře 1945 necelých třiašedesát let. V prvních revolučních dnech jej z příkazu ONV zatkli dva místní četníci a 6.května 1945 se ocitl ve slánské věznici. “Omlouvali se a vyslovili mínění, že se může jednat o vazbu několika dní,“ čteme v Pálově rukopisu Z mého života,“ sepsaném ve vězení v lednu 1946 a uloženém ve Státním oblastním archivu Praha. „Nerozloučil jsem se ani s těžce churavou ženou… a dceruškou, která se ukazuje velmi statečnou, věříc, že se brzy vrátím, sic jsem nic neudělal.

Tento i jiné archivní dokumenty pročetl a poslední žijící příbuzné Jaroslava Pály i očité svědky tehdejších událostí v minulých letech vyhledal Jiří Červenka. Výsledkem jeho snažení se stala publikace Prokletí továrníka Pály, kterou vydalo vydavatelství Gelton.

Na konci své knihy se Jiří Červenka snaží odpovědět na otázku, proč továrník Pála předal anonymní dopis četníkům. „Bál se o děti i fabriku, po přečtení dopisu zpanikařil,“ říká. „Proč však dopis nezahodil, když se nejednalo o doporučenou zásilku? - Díky obrovskému strachu u něj došlo ke zkratkovému jednání“.

Uvědomil si vůbec Pála, co předáním dopisu způsobil? Ptá se Červenka na posledních řádcích knihy. Protože Anna Maruščáková byla posléze převezena do koncentračního tábora v Mauthausenu (a tam 24.října 1942 popravena), muselo to být jistě zaměstnavateli oznámeno. „Bylo by zajímavé vědět,“ uzavírá Červenka, „jak se s touto informací Jaroslav Pála vnitřně vypořádal a jak s tímto břemenem zbylé tři válečné roky žil.“

Tomáš Bednařík, týdeník Raport, vyšlo 18.12.2007

Osud muže, který prý zavinil lidickou tragédii

Novostrašecký publicista a vydavatel Jiří Červenka přichází s další knihou žánru literatury faktu, kterou nazval „Prokletí továrníka Pály.“ Rok poté, kdy vydal poutavou reportáž o kladenském gestapáku Oskaru Felklovi „Šla s ním až k šibenici“ navazuje na stále „bolavé“ válečné téma příběhem slánského továrníka Jaroslava Jana Pály, který byl pár dnů po skončení druhé světové války označen za toho, jenž zavinil lidickou tragédii. Osudným se stal majiteli továrny Palaba J.Pálovi 3.červen 1942. V ten den přišel na adresu dělnice Anny Maruščákové (v té době nemocné) záhadný dopis naznačující, že jeho pisatel by mohl být zapojen do atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Pála ho z nepochopitelných důvodů (po válce tvrdil, že se obával, že se jedná o provokaci německé konkurence) předal četnictvu a to kladenskému gestapu. Jaký důsledek tato „maličkost“ měla je všeobecně známo. V revolučních dnech roku 1945 byl Jaroslav Pála zatčen a o dva roky později odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze k doživotnímu žaláři. Tam strávil dlouhých a neuvěřitelně krutých 18 let.

Jak už je Červenkovým zvykem, popisuje Pálův příběh z několika úhlů pohledu. Snaží se zodpovědět několik klíčových otázek. Pátrá po tom, jaký byl Jaroslav Pála člověk. Byl to kolaborant nebo vlastenec, který se stal obětí poválečných revolučních vášní, při nichž musela spravedlnost často hodně přivírat oči? Klíčovou otázkou, na níž hledá Jiří Červenka odpověď, je, proč předal Pála záhadný anonymní soukromý dopis, adresovaný Anně Maruščákové, policii. Samozřejmě neopomene připomenout Pálovo mládí a jeho úspěšnou kariéru, kdy se z chudého hocha stal nejen prosperujícím továrníkem, ale i váženým starostou města Slaného. Velký prostor v knize věnuje autor osmnácti létům, které Jaroslav Pála prožil za mřížemi. Sugestivním způsobem, na základě očitých svědectví, ukazuje, jaké poměry panovaly v československých kriminálech, zejména v padesátých letech minulého století. Zvláště, když vězněm byl bývalý kapitalista a údajný kolaborant. Co na tom, že v době odsouzení bylo Pálovi již 65 let. Tvrdé fyzické práci a neuvěřitelně krutému mučení se nevyhnul. Je s podivem, že v tak těžkých podmínkách vydržel až do 9.3.1963, kdy v 81 letech zemřel.

Jiří Červenka se dále zabývá osudy ostatních členů Pálovy rodiny a dalších osob, které byly do případu „Dopis Aničce“ zapleteni. Přináší i několik zajímavých rozhovorů s pamětníky oněch temných časů a také fotografií a dobových dokumentů. Je jasné, že na necelých 150 stranách nemohl autor shromáždit vyčerpávající pohled na tehdejší události. Chybí zejména objasnění hlubších historických souvislostí a „kolorit doby, takže zejména mladším čtenářům, kteří, jak známo, v dějinách našeho národa značně tápou, můžou být některé pasáže méně srozumitelné. Je ale volbou autora, nakolik se chce odchýlit od hlavního tématu, resp. rozvinout ho o další méně související události. Jiří Červenka určil knihu Prokletí továrníka Pály čtenářům, kteří jsou alespoň v základních aspektech „zasvěceni“. Jeho velkým přínosem je sumarizace materiálů a snaha poodkrýt tabu naší nedávné minulosti.