• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Obsah knihy Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů

Politika, věda, společenský život

Čtenáře možná hned v úvodu napadne otázka, proč začínám představování osobností Kladenska oproti jiným kapitolám profesně poměrně nesourodou částí. Jsou zde osobnosti, které se tak trochu vymykají svou profesí dalším částem publikace, přesto ale v některých případech významně ovlivnily svým působením budoucí život města Kladna a jeho okolí. A co se týká významných podnikatelů a průmyslníků, bylo to ovlivnění zcela zásadní.

Další osobnosti zase jiným způsobem zasáhly do politického či společenského dění nejen na úrovni kladenského regionu, ale v řadě případů na úrovni celé naší republiky a v případě Antonína Čermáka i daleko za hranicemi vlasti.

Vojtěch Lanna (1805 – 1866) František Pavel (1869 – 1939)

Jan Váňa (1811 – 1864) Antonín Čermák (1873 – 1933)

František Melichar (1842 – 1925) Jiří Viktor Daneš (1880 – 1928)

Karl Wittgenstein (1847 – 1913) Václav Nosek (1892 – 1955)

Jaroslav Hruška (1847 – 1930) Karel Žebera (1911 – 1986)

Renáta Tyršová (1854 – 1937) Miroslav Plzák (1925 – 2010)

Antonín Sládeček (1859 – 1934) Jiří Dienstbier (1937 – 2011)

Prezidentské Lány

V rámci změn v územněsprávním začlenění v roce 2007 došlo také ke změně administrativní příslušnosti obce Lány z okresu Rakovník do okresu Kladno. Proto jsou samozřejmě Lány a osobnosti s nimi spojené zařazeny do této publikace. Navíc, vzhledem k významu lánského zámku v moderních dějinách Československa a České republiky, jsem se rozhodl jim věnovat samostatnou kapitolu.

Lánský zámek zakoupil československý stát v roce 1921 jako letní sídlo československých a později českých prezidentů. Všichni tito prezidenti zámek v rozdílné míře využívali, a to jak k pracovním schůzkám, tak i k rekreaci, odpočinku, v některých případech i k trvalému pobytu. Většinou prezidenty při jejich pobytu v Lánech doprovázely jejich manželky a velmi často si vzaly za své dohlížet na chod hospodaření zámku, případně na jeho modernizaci a úpravy interiérů. Proto jsou v této kapitole krátce představeni nejen všichni prezidenti, ale i jejich manželky, a ve dvou případech i dcery, které zastávaly funkci první dámy po boku svého otce. Proti duchu této knížky jsou v této kapitole výjimečně uvedeny i žijící osobnosti kvůli ucelenému přehledu všech československých a českých prezidentů, kteří Lány využívali buď k trvalému pobytu, nebo jako dočasné sídlo, a to včetně manželek.

Max Egon II. z Fürstenberka (1863 – 1941) Antonín Novotný (1904 – 1975)

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) Božena Novotná (1910 – 1980)

Charlotta Garrigue Masaryková (1850 – 1923) Ludvík Svoboda (1895 – 1979)

Alice Garrigue Masaryková (1879 – 1966) Irena Svobodová (1901 – 1980)

Jan Masaryk (1886 – 1948) Gustáv Husák (1913 – 1991)

Edvard Beneš (1884 – 1948) Viera Husáková (1923 – 1977)

Hana Benešová (1885 – 1974) Václav Havel (1936 – 2011)

Emil Hácha (1872 – 1945) Olga Havlová (1933 – 1996)

Milena Rádlová – Háchová (1903 – 1989) Dagmar Havlová (nar. 1953)

Klement Gottwald (1896 – 1953) Václav Klaus (nar. 1941)

Marta Gottwaldová (1899 – 1953) Livia Klausová (nar. 1943)

Antonín Zápotocký (1884 – 1957) Miloš Zeman (nar. 1944)

Marie Zápotocká (1890 – 1981) Ivana Zemanová (nar. 1965)

Divadlo, film

Vzhledem k tomu, že v Kladně existuje již sto let stálá divadelní scéna, byl výběr osobností do této kapitoly velkým oříškem. Za těch sto let prošlo kladenským divadlem několik stovek herců, režisérů, hudebníků a umělců dalších profesí. Zvolil jsem tedy možnost touto cestou představit především několik českých herců a hereček, pro něž se kladenské divadlo stalo uměleckou školou a odrazovým můstkem pro jejich další velmi úspěšnou kariéru na jiných scénách, v mnoha případech na vrcholné české divadelní scéně – Národním divadle v Praze.

Samozřejmě nemůže chybět několik českých hereckých osobností, pro něž bylo Kladno rodným městem, a prožily tu různou část svého dětství, jako například Josef Kobr, Vilém Besser či Karolina Slunéčková. Nelze nezmínit ani Petra Haničince, pro něhož se Kladensko, jmenovitě Bratronice, naopak staly druhým domovem na sklonku života i místem posledního odpočinku.

Eduard Vojan (1853 – 1920) Otomar Krejča (1921 – 2009)

Josef Strouhal (1863 – 1940) Josef Kemr (1922 – 1995)

Zdeněk Štěpánek (1896 – 1968) Jiří Lír (1923 – 1995)

Jaroslav Průcha (1898 – 1963) Jaroslav Moučka (1923 – 2009)

Otomar Korbelář (1899 – 1976) Jiřina Petrovická (1923 – 2008)

Stanislav Neumann (1902 – 1975) Otakar Brousek (1924 – 2014)

Jiří Dohnal (1905 – 1984) Vilém Besser (1930 – 1985)

Zdeněk Hofbauer (1911 – 1953) Petr Haničinec (1930 – 2007)

Eva Foustková (1911 – 1977) Eva Jiroušková (1931 – 2015)

Jiřina Štěpničková (1912 – 1985) Zdenek Sirový (1932 – 1995)

Josef Hlinomaz (1914 – 1978) Míla Myslíková (1933 – 2005)

Marie Motlová (1918 – 1985) Karolína Slunéčková (1934 – 1983)

Josef Kobr (1920 – 1999) Eduard Žemla (1944 – 1983)

Hudba

Podobně jako je tomu v ostatních kapitolách, tak i v oblasti hudby je na Kladensku z čeho vybírat. I tady se pod tímto pojmem skrývá řada různých profesí a uměleckých oborů počínaje operními pěvci, přes hudebníky, dirigenty až po hudební skladatele. A rovněž výběr hudebních žánrů, ve kterých zmiňované osobnosti působily, je velice široký. V níže uvedeném výběru je ale tentokrát zastoupeno větší procento rodáků, a to kupodivu nejenom z Kladna, ale v mnoha případech se jedná o rodáky z menších obcí v okolí, kterým jejich hudební nadání a píle umožnily vypracovat se postupně mezi naprostou špičku ve svém oboru. Zajímavostí je, že mezi níže uvedenými umělci jsou dva, kteří byli ve své době pověřeni řízením předního stánku českého divadelnictví, Národního divadla v Praze.

Antonín V. Hromada (1841 – 1901) Jan Hanuš (1915 – 2004)

Váša Suk (1861 – 1933) Jiří Pauer (1919 – 2007)

Jan Kubelík (1880 – 1940) František Pošta (1919 – 1991)

Josef Vašata (1884 – 1942) Jiří Hubička (1922 – 1995)

Rudolf Vašata (1911 – 1982) Lubor (Bora) Kříž (1926 – 1987)

Karel Vašata (1915 – 1989) Antonín Votava (1926 - 2009)

Zdeněk Vašata (1921 – 1993) Karel Průša (1931 – 1999)

Božena Durasová (1886 – 1961) Josef Vobruba (1932 – 1982)

Josef Kejř (1892 – 1979) Eduard Pergner (1935 – 2001)

Josef Urban (1907 – 1983) Jiří (Wabi) Ryvola (1935 – 1995)

Ljuba Hermanová (1913 – 1996) Mirko (Miki) Ryvola (nar. 1942)

Výtvarné umění

Při pohledu na seznam osobností v této části je zřejmé, že se jedná o nejobsáhlejší kapitolu a to hned z několika důvodů. Samotný pojem výtvarné umění je poměrně rozsáhlý a zahrnuje širokou paletu uměleckých profesí a oborů. Nejvíce jsou mezi nimi zastoupeni samozřejmě malíři, grafici a ilustrátoři. Své místo tu ale mají také sochaři s připomenutím těch nejzajímavějších soch, sousoší a pomníků, které jsou pro Kladno a okolí typické a dotvářejí podobu města, případně dalších míst regionu. A v neposlední řadě se do této části řadí také osobnosti architektury, zvláště takové, které svým dílem přispěly k vytvoření dnešní podoby Kladna a jeho typických dominant, nebo i urbanistickým řešením výstavby nové obce, jako tomu bylo u nových Lidic.

Stejně jako v celé publikaci jsou zde nejen rodáci kladenští, buď přímo z Kladna nebo z okolních obcí, ale i několik umělců, kteří nejsou s Kladenskem spojeni svým životem, ale zato tady zanechali trvalou stopu prostřednictvím svého díla.

V následující části jsou představeni umělci, kteří svou tvorbou výrazně prokázali, každý ve svém oboru, vysokou uměleckou úroveň a zapsali se takto do dějin českého výtvarného umění. Přesto jsem si dovolil věnovat větší pozornost dvěma konkrétním výtvarným dílům. Obě díla se poněkud vymykají běžné tvorbě a myslím, že stojí za to se jim věnovat trochu zevrubněji.

V prvním případě je to vznik a hlavně další osud velkoformátového jezdeckého portrétu T. G. Masaryka od lánského malíře Františka Horníka a ve druhém případě nesmírně zajímavá historie vzniku sousoší Památník dětských obětí války paní Marie Uchytilové.

Mikoláš Aleš (1852 – 1913) Josef Havlíček (1899 – 1961)

Vilém Trsek (1862 – 1937) Cyril Bouda (1901 – 1984)

František Josef Klír (1867 – 1941) Ludvika Smrčková (1903 – 1991)

Alois Bouda (1867 – 1934) Ladislav Novák (1908 – 1994)

Anna Boudová (1870 – 1940) Václav Hilský (1909 – 2001)

Václav Kejmar (1869 – 1952) Kamil Lhoták (1912 – 1990)

Alois Dryák (1872 – 1932) Václav Junek (1913 – 1976)

František Hnátek (1873 – 1941) Raimund Ondráček (1913 – 2011)

Zdeněk Wirth (1878 – 1961) Karel Souček (1915 – 1982)

Karel Brousek (1880 – 1953) Jaroslav Paur (1918 – 1987)

Josef Brousek (1882 – 1949) Zdeněk Miler (1921 – 2011)

Rudolf Puchold (1881 – 1947) Květa Válová (1922 – 1998)

Stanislav Kulhánek (1885 – 1970) Jitka Válová (1922 – 2011)

Antonín Raymond (1888 – 1967) František Skála (1923 – 2011)

František Horník (1889 – 1955) Marie Uchytilová (1924 – 1989)

Karel Karas (1892 – 1969) Karel Teissig (1925 – 2000)

Václav Mašek (1893 – 1973) Karel Kestner (1939 – 2015)

Jaroslav Volf (1896 – 1977) Viktor Stříbrný (1943 – 2012)

Svatopluk Klír (1896 – 1959) Josef Kobra Kučera (1944 – 2015)

Literatura

Stejně jako v jiných oblastech kulturního a uměleckého života, může se i v literatuře Kladensko pochlubit osobnostmi, jejichž význam překročil hranice regionu a které dnes patří ke klasikům české literatury. Aniž bych chtěl snižovat zásluhy a význam ostatních osobností, myslím, že tři jména z té novější historie hovoří za vše – Marie Majerová, Bohumil Hrabal a Ota Pavel. Přestože ani jeden z nich nebyl kladenským rodákem, vlastní zážitky a vzpomínky na část jejich života v Kladně a jeho okolí byly výraznou inspirací pro jejich dílo.

Václav Svatopluk Štulc (1814 – 1887) Josef Cipra (1894 – 1970)

Václav Štech (1859 – 1947) Bohumil Hrabal (1914 – 1997)

Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925) Jiří Kolář (1914 – 2002)

Jaroslav Šnajdr (1872 – 1941) Jarmila Loukotková (1923 – 2007)

Marie Calma – Veselá (1881 – 1966) Vladimír Justl (1928 – 2010)

Marie Majerová (1882 – 1967) František Stavinoha (1928 – 2006)

František Salesius Frabša (1887 – 1956) Ota Pavel (1930 – 1973)

Sport

Podobně jako v kapitole týkající se herectví, tak i u sportu je téměř nemožné spravedlivě vybrat několik málo osobností sportovní historie Kladenska. Celkem pochopitelně je hlavní pozornost věnována dvěma sportům s asi největší tradicí, tedy kopané a lednímu hokeji. Zvláště obtížné to je u klubu s devadesátiletou tradicí, kterou má kladenský lední hokej. Historie klubu, který se může pyšnit mnoha mistry republiky, vítězi PMEZ, mistry světa a olympijskými vítězi, se jen těžko vejde do několika jmen. Nechal jsem se proto inspirovat výběrem a uvedením hokejových osobností do nově vzniklé Síně slávy kladenského hokeje a podle ducha této publikace jsem do ní zařadil již nežijící legendy uvedené do této Síně slávy.

Oldřich Duras (1882 – 1957) Stanislav Bacílek (1929 – 1997)

Hugo Laitner (1901 – 1993) Bohumil Prošek (1931 – 2014)

František Kloz (1905 – 1945) Jaroslav Volf (1933 – 1990)

Jaroslav Burgr (1906 – 1986) Zdeněk Šindler (1935 – 2013)

Josef Košťálek (1909 – 1971) Eduard Novák (1946 – 2010)

Božena Dobešová - Kalová (1914 – 1990) Miroslav Křiváček (1952 – 1991)

Vlastimil Sýkora (1922 – 2014)