Základní škola Slaný, Politických vězňů 777

Severní pól byl dobyt, aneb jak jsme dobývali letohrádek Hvězda

Ač se to zdá být neuvěřitelné, dobývali jsme s 9.A a 9.B a s učitelkami Janou Pospíšilovou a Marií Čečrdlovou hrad. Byl to vlastně renesanční pražský letohrádek Hvězda. Ale jak k tomu vlastně došlo a proč jsme se pustili do této vyloženě středověké záležitosti? Čtěte dále a pochopíte.

Že se budou koncem října čerti ženit, to se dalo očekávat, ale s takovou „megasvatbou“ vážně nikdo nepočítal. Většinou je český podzim alespoň zpočátku přívětivý, barevný a občas ještě teple dýchne. My jsme se v naději na takovéto počasí vydali na plánovanou exkurzi se zaměřením na přírodopis, dějepis, českou literaturu a výtvarnou výchovu. Naším cílem byla právě obora letohrádku Hvězda s pozoruhodnými přírodovědnými zvláštnostmi, malebnými zákoutími, která přímo volají po malířském ztvárnění, s místy, kde se roku 1620 škrábali do strmého vrchu katolíci a protestanti to kvůli své nejednotnosti prohráli ( na dlouhých 300 let habsburské nadvlády nad Čechami). Završením exkurze měla být prohlídka samotného letohrádku, s historickými expozicemi a připomenutím pěti významných českých spisovatelů: Jaroslava Haška, Karla Čapka, Jaroslava Seiferta, Bohumila Hrabala a Václava Havla. To všechno se uskutečnilo, ale v poněkud změněné podobě.

Předem dobře poučení a připravení žáci skutečně vyplňovali pracovní listy, v nichž byly otázky týkající se přírodovědy, historie, literatury, ale zároveň si mohli na vlastní kůži prožít, jaké to bylo 8.listopadu 1620, kdy vítr fučel, padal mokrý sníh a vidina teplého koutku byla v nedohlednu. My jsme oproti těm chudákům z doby renesanční měli výhodu v tom, že jsme byli najedení (stavovské vojsko tehdy marně čekalo na vozy s proviantem), teple oblečení ( on plechový pancíř na plstěném oblečení moc nehřeje, krom toho ve vlhku rezaví a úděsně skřípe), věděli jsme, že se do letohrádku za chvilku dostaneme (vojáci neměli tušení, kdo vyhraje a kdo bude utíkat) a naše pracovní snaha bude oceněna výbornou známkou za správně vyplněný pracovní list ( ti chudáci tenkrát několik měsíců čekali na žold poražení ho pochopitelně vůbec nedostali).

Naše práce v oboře nabývala netušené rychlosti, protože prsty nám křehly a nohy zábly. Jediné, co jsme nemohli splnit, byla práce malíře krajináře. Scenérie byly romanticky rozervané a syrové, nicméně i naše čtvrtky byly ve chvilce rozervané taky a prstíkům se nedařilo přesvědčit tužku, aby se proháněla po papíře. Tužka i s umělcovou rukou rychle zajela do kapsy a nikdo jí to nemohl ani v nejmenším vyčítat. Letohrádek s vytouženým teplíčkem našemu dobývání tvrdě odolával. Paní průvodkyně byla totiž nekompromisní a vpustila nás dovnitř až úderem desáté.

Po zvládnutí literární části exkurze jsme odcházeli vstříc autobusu. Hřála nás u srdce pochvala, že takto slušné studenty tam již dlouho neměli. Abychom se odměnili za statečnost a úspěch a abychom načerpali potřebnou tepelnou energii, zastavili jsme se na skok v Šárce. Ne na skok do hlubiny, ale na skok do vyhřáté provozovny Mac Donald, kde jsme si zahřáli i žaludek horkým čajem a teplými hamburgry.

Ještě k nadpisu: nebýt toho, že jsme se prozřetelně oblékli a vybavili jako praví dobyvatelé severního pólu, nevím, nevím, zda dnes neležíme – ne snad v řadách padlých, ale určitě pod duchnou s pořádnou rýmou.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%