Základní škola Slaný, Rabasova 821

Už od rána visel ve vzduchu jakýsi otazník nepoznaného a přitom zajímavého.Blížila se totiž nezávratnou rychlostí chvíle setkání s politickým vězněm z padesátých let minulého století. Příběh, který si máme vyslechnout, je v dnešní době vskutku nereálný, ale jak řekl pan Zobal sám, je potřeba, aby mladá generace nezapomněla na činy komunistů a nedopustila jejich návrat…

Od první až do poslední chvíle bylo vše do detailu promyšlené a skvěle načasované. Začali jsme přesně v 8:00, kdy nám bylo vysvětleno, jak to bude celé probíhat. Poté jsme shlédli program některých žáků třídy 9.A, kteří si připravili pár informací z knihy projektu Příběhy bezpráví, do něhož je naše škola už několikátým rokem zapojena. To vše bylo podbarveno hrou na kytaru a dohromady tvořilo nádherný celek, který ještě umocnil atmosféru, jež mezi žáky panovala, a pokud mohu hovořit za sebe, řekla bych, že měl úspěch.

Následoval dokument o židovské ženě, ke které nebyl život zrovna milosrdný. První ránou pro ní bylo věznění v koncentračním táboře za druhé světové války a tou druhou popravení jejího manžela, komunisty. I když snímky uveřejněné v tomto filmu, viděl každý jistě několikrát, na každého to silně zapůsobilo. Paní Heda Blochová vyzařovala obrovskou chutí do života a já nikdy nezapomenu na její poslední větu, kterou pronášela se slzami v očích a úsměvem na rtech: „ A kdo vyhrál? Hitler skončil, Stalin skončil a já žiju ! “

To, na co jsme tak dlouho čekali, mělo ale přijít až po malé přestávce, kterou někteří opravdu potřebovali. Myslím, že nejsem sama, kdo čekal starého pána, který se bude opírat o hůl. Jaké bylo naše překvapení, když do Bungru vstoupil vitální a také sympatický muž s úsměvem a velkým elánem. Usadil se do křesla a začal mluvit o svém osudu, při kterém běhal nejednomu z nás mráz po zádech. Od jeho zatčení přes věznění a návrat do „ normálního “ života ho každý pozoroval se zatajeným dechem a údivem v očích. Nikdo nechtěl věřit tomu, že v tak poklidném městečku jako je Slaný, se mohlo dít něco tak strašného a zrůdného…

Vyprávění pana Zobala pro nás bylo velkým přínosem a každý z nás věděl, že by v době totality žít nechtěl. Na závěr by se snad hodila slova pana Zobala, který říkal, že dnešní mladá generace nesmí nikdy zapomenout, co bylo kdysi pácháno na bezbranných lidech, kteří se ničím neprovinili. Nesmíme dopustit, aby se to ještě někdy opakovalo!

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283